111 C 9/2018-199 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou dne 7.3.2018 se žalobkyně domáhala s oporou v § 2971 občanského zákoníku na žalované zaplacení 60.000 - Kč, se zákonným úrokem z prodlení, z titulu nemajetkové újmy způsobené tím, že dne 23.7.2016 pes žalované, [anonymizována tři slova], napadl malého psa, [anonymizována dvě slova] vlastněného jejím dědečkem a venčeného v té chvíli žalobkyní a její spolužačkou, který chvíli poté zemřel. Žalobkyně poukázala na pravomocné přestupkové rozhodnutí, jímž byla žalované za toto protiprávní jednání uložena pokuta, a uvedla, že žalovaná má podle § 2933 občanského zákoníku objektivní odpovědnost absolutní, bez liberačního důvodu a protiprávní jednání žalované spočívalo v tom, že neučinila opatření proti úniku zvířat, čímž se dopustila přestupku podle § 27 odst. 2 písm. f) zákona č. 246/1992 Sb. Psík přinášel žalobkyni a její rodině radost. Újma má být náhradou za způsobené útrapy. Psychické útrapy žalobkyně plynou ze způsobu ataku, k němuž došlo na volném prostranství, kdy velký pes volně pobíhající po ulici napadl a zakousl malého pejska v péči žalobkyně, což mělo na psychiku žalobkyně výrazné negativní důsledky – několik dní plakala, měla děsivé sny, kdy bojovala s vlky, křičela ze spaní, další dva měsíce trpěla smutkem, a proto navštívila psycholožku. Žalobkyně neobdržela od žalované omluvu; žalovaná se při jejím výslechu v přestupkovém řízení pokusila celou věc bagatelizovat, přičemž stres v žalobkyni vyvolává i pokračující vybíhání psa žalované. 2. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] žalobkyni přiznal náhradu ve výši 2.500 - Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně i žalované zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pro chybějící schválení podání žaloby opatrovnickým soudem, který představoval odstranitelnou překážku řízení (bod 26 citovaného usnesení). Odvolací soud věc okresnímu soudu vrátil k dalšímu řízení, v němž bylo třeba opatřit předmětné schválení, což učinil Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3.2.2021 (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 191). 3. Žalovaná namítala (č.l. 39), že žaloba účelově nakládá s fakty. Správní orgán v přestupkovém řízení uložil žalované pokutu nikoli za napadení psa, ale za to, že nezajistila svého psa proti úniku. Žalovaná sice považuje celou situaci za nešťastnou, ale faktem je, že výrok o napadení a usmrcení psa venčeného žalobkyní psem žalované, je založen na domněnce, nemá oporu ve spise, ani v odůvodnění přestupkového rozhodnutí a je nicotný. Všichni nezaujatí svědci hovořili o tom, že incident způsobil [anonymizována dvě slova] s obojkem, který však její pes nikdy nenosil a jde o plemeno, které je vizuálně natolik odlišné od [příjmení] [anonymizováno], že je nelze zaměnit. Pes žalované nikdy volně po obci nepobíhal. Ani § 2971 občanského zákoníku nelze použít, protože i kdyby bylo prokázáno usmrcení způsobené psem žalované, nešlo by o hrubou nedbalost. Je zde i spoluzavinění minimálně z jedné poloviny, protože venčený pes nebyl na vodítku. Požadované zadostiučinění je pak zcela nepřiměřené a k odčinění negativních důsledků nemůže u žalobkyně b) vést zcela nahodilá částka v penězích; adekvátní částkou by byly například náklady spojené s pořízením nového psa. 4. Žalobkyně replikovala (č.l. 46), že podle skutkové věty pravomocného přestupkového rozhodnutí, jímž je soud podle § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, pes žalované napadl a usmrtil jejich psa, přičemž toto jednání mohl správní orgán postihnout jen jako nepřijetí opatření proti úniku zvířat. Svědkové [příjmení] a [jméno] [příjmení] policii při podání vysvětlení sdělili, že incident způsobil [anonymizována dvě slova] žalované; žalovaná také nahlásila incident pojišťovně a její pes byl policií vyfotografován a obojek na sobě měl. Žalovaná předložila zavádějící srovnávací fotografie obou plemen. Pobíhání psa po satelitním sídlišti dokumentují jak fotografie, tak výpovědi dvou svědkyň; žalovaná se tak jednání dopustila z hrubé nedbalosti. Skutečnost, že malý psík nebyl na vodítku, nebyla příčinou toho, že byl napaden a usmrcen. Traumata žalobkyně pramení z útoku a zakousnutí, jichž byla svědkem. 5. Žalovaná v reakci na koncentrační výzvu doplnila (č.l. 72), že hrubá nedbalost míří na lehkomyslnost až bezohlednost škůdce, avšak únik jejího psa byl zcela náhlý, byl způsoben poruchou elektrické brány (v letech 2017 až 2018 se projevila přibližně třikrát), přičemž pes žalobce byl v neznámém prostředí, bez vodítka a nebyl žalobcem zajištěn, což svědčí o jeho nedbalosti. Žalovaná projevila lítost nad úmrtím psa, ale neměla za prokázané, že je způsobil pes její. Požadavek policejního orgánu, aby se omluvila, byl nemístný a neprofesionální. Z hlediska výše újmy by nebylo možno přehlédnout spoluzavinění žalobkyně a jejího dědečka, jakož i skutečnost, že šlo o psí rvačku, přičemž pominout nelze ani skutečnost, že usmrcený pes již byl na sklonku života a jeho úhyn byl způsoben šokem. 6. Žalobkyně uzavřela (č.l. 116), že provedeným dokazováním byla vyvrácena skutková verze žalované, že jejich psa nezakousl pes žalované, ale [příjmení] [anonymizováno]. Aplikační podmínky § 2971 občanského zákoníku jsou rovněž splněny, neboť újma byla způsobena protiprávním jednáním žalované a její hrubou nedbalostí, přičemž žalobkyně pociťuje újmu jako své osobní neštěstí. Přiměřenost žalované částky je dána ztrátou psíka, člena rodiny a též psychické následky samotného ataku. Na tomto postoji žalobkyně setrvala i při jednání dne 14.4.2021 (č.l. 193). 7. Žalovaná v prvním závěrečném návrhu (č.l. 119) uvedla, že provedeným dokazováním nebylo spolehlivě zjištěno, že útočícím psem byl její pes, kdy je zřejmé, že se v daném čase na daném místě pohyboval ještě další pes s kovovým obojkem. Jediné očité svědkyně, dívky, které venčily napadeného psa, byly natolik rozrušeny, že o identitě útočícího psa lze mít důvodné pochybnosti. Podmínky užití § 2971 občanského zákoníku nejsou splněny již jen proto, že se nedopustila hrubé nedbalosti (žalovaná zde obsáhle citovala rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2019, č.j. 25 Cdo 972/2018-162). Přístup žalované k jejímu psovi byl odpovědný, neboť učinila veškerá opatření potřebná k tomu, aby ze zahrady neutíkal a důvodem útěku byla závada elektrické brány a žalovaná nemůže nést odpovědnost za to, že brána zcela nedovřela. Předmětného dne šlo o první zaznamenaný únik psa a žalovaná nemohla jeho únik předvídat. V odvolání proti prvnímu rozsudku okresního soudu v této věci žalovaná namítala, že správní rozhodnutí o přestupku není pravomocné, neboť proti němu podala odvolání a doložka právní moci a vykonatelnosti uvedená na tomto rozhodnutí je nesprávná (č.l. 148), nebylo rovněž zohledněno (č.l. 148 druhá strana, dále„ p.v.“), že usmrcený pes byl v rozporu s obecní vyhláškou venčen bez vodítka a soud nezkoumal spoluzavinění žalobkyně, jejího zákonného zástupce, jakož i majitele psa, kteří porušili prevenční povinnost. Nebylo rovněž jednoznačně prokázáno (č.l. 149), že usmrcení způsobil pes žalované, která se nedopustila hrubé nedbalosti. 8. Při jednání dne 14.4.2021 (č.l. 194) žalovaná uvedla, že nechce jednat o smíru, neboť jsou zde nové důkazy, z nichž plyne, že předmětného psa napadl jiný pes a navrhla doplnění dokazování novým výslechem obou nezletilých dívek, které venčily usmrceného psa, neboť nebylo dostatečně vyjasněno místo ani čas předmětného napadení, k němuž došlo poblíž louky, za níž je dům majitele jiného psa, který měl stříbrný obojek, byl agresivní a volně se pohyboval po veřejném prostranství. K prokázání skutečnosti, že tento pes (který již zemřel, stejně jako jeho majitel), se volně pohybovával na veřejném prostranství, chtěla žalovaná prokazovat výslechy místostarostky obce a vnuka majitele tohoto psa, kdy rovněž navrhla provedení důkazu fotografií tohoto psa a situačními mapkami označujícími místo incidentu a polohy domu žalované a domu onoho dalšího psa. 9. Pro projednávanou věc je významné, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit dědečkovi žalobkyně, který byl majitelem předmětného psa 10.000 - Kč s příslušenstvím, jako náhradu nemajetkové újmy způsobené žalovanou jednáním popsaným výše (viz výše bod (1)). Krajský soud dospěl k závěru, že i bez toho aniž by bylo vycházeno ze závaznosti rozhodnutí správního orgánu dle § 135 odst. 1 o.s.ř., okresní soud důkazy provedenými přímo před okresním soudem přesvědčivě a v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu odůvodnil svůj skutkový závěr o tom, že to byl pes žalované, který napadl psa žalobce a způsobil jeho úmrtí (bod 27 citovaného rozsudku krajského soudu). Krajský soud rovněž konstatoval (v bodě 34 citovaného rozhodnutí), že nepřikročila-li žalovaná ke změně zabezpečení relativ