12 C 96/2021-136 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou soudu doručenou dne 30.6.2021 se žalobce domáhal určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 2 902 m2, zapsaného pro katastrální území a obec Svratouch na listu vlastnictví [anonymizováno] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim, je Česká republika (dále jen„ předmětný pozemek“), a žalobci náleží právo hospodařit s tímto pozemkem a uložení žalované zaplatit náhradu nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je žalovaná v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] ostatní plocha o výměře 2 902 m2 zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Chrudim na [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] (dále také jen jako„ pozemek“), kdy tento zápis neodpovídá skutečnosti, neboť tento pozemek nebyl vydán z majetku České republiky ve prospěch oprávněných osob (právním předchůdcům [právnická osoba], [anonymizováno]) a nedošlo tedy k platnému převodu na žalovanou [právnická osoba], [anonymizováno] [příjmení] pozemku je tedy nadále Česká republika s právem žalobce, tj. [příjmení] [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova], hospodařit s majetkem státu. Uvedená skutečnost byla potvrzena rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2.3.2018, č.j. 6 C 199/2005-587, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice č.j. 18 Co 270/2018-657, ze dne 19.11.2018, pravomocného ke dni 10.1.2019, kterým byla zamítnuta žaloba [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], kterou se domáhala určení, že je vlastníkem uvedeného pozemku parc. [číslo] vzniklého z částí pozemku parc. [číslo] – původní kultura louka o výměře 0, 2678 ha a parc. [číslo] – původní kultura louka o výměře 0, 0224 ha, neboť tento pozemek byl do katastru nemovitostí zapsán na základě geometrického plánu [číslo] [rok] z parcely [číslo] nebyl v restitučním řízení pozemkovým úřadem vydán oprávněným osobám pro překážku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě č. 229/1991 Sb. představovanou vodní nádrží – koupalištěm. V řízení vedeném Okresním soudem v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 199/2005 bylo zjištěno, že koupaliště – nádrž na pozemku parc. [číslo] patří k rekreačnímu středisku [anonymizováno], přičemž již v roce 1964 byl pro potřeby budování autokempingu vytvořen geometrický plán oddělující části parcel [číslo] [číslo]. Žalobce má tedy za to, že tak bylo najisto postaveno, že předmětný pozemek nepřešel z vlastnictví České republiky, přičemž ani dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu Chrudim [číslo jednací] ze dne 15.6.2005 nebyl tento pozemek oprávněným osobám vydán, tedy se oprávněné osoby, resp. žalovaná [právnická osoba] [anonymizováno] nikdy vlastníkem tohoto pozemku nestala a je tedy třeba dát právní stav do souladu se zápisem v katastru nemovitostí. Žalobce se ještě před podáním této žaloby pokusil podat návrh na vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch skutečného vlastníka, a to České republiky s právem žalobce hospodařit s majetkem státu pouze na základě výše citovaných rozsudků zdejšího soudu, bohužel byl ale uvedený návrh na vklad zamítnut s tím, že ve výroku III. rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2.3.2018, č.j. 6 C 199/2005-587, je uvedeno, že se zamítá domáhání se určení [právnická osoba] [anonymizováno], že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku, ale není zde uvedeno, kdo tím vlastníkem má být, proto uvedená listina nesplňuje podmínky pro povolení vkladu práv do katastru nemovitostí uvedené v § 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí a to rozhodnutím ze dne 24.3.2021, [číslo jednací]. Před podáním uvedeného návrhu na vklad i po jeho zamítnutí probíhala jednání mezi žalobcem a žalovanou ohledně vyřešení dané situace a poskytnutí součinnosti k uvedení zápisu do souladu se skutečností, kdy si je žalovaná vědoma té skutečnosti, že není v katastru nemovitostí zapsána oprávněně, kdy byla rovněž zvažována možnost postupu, kdy by se jako podkladová listina použilo potvrzení žalované o zániku vlastnického práva k danému pozemku ve smyslu ust. §66 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky, když tato možnost byla konzultována s příslušným katastrálním úřadem, který sdělil, že takový postup není možný. Vzhledem k tomu, že se žalovaná podle rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2.3.2018, č.j. 6 C 199/2005-587 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice č.j. 18 Co 270/2018-657 ze dne 19.11.2018, pravomocnému ke dni 10.1.2019 nestala vlastníkem předmětného pozemku, resp. její vlastnické právo k pozemku nevzniklo, nemohlo tudíž ani zaniknout. Žalobci tedy nezbývá než podat tuto žalobu o určení vlastnického práva k nemovitostem, na níž má dán naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení není možné dát do souladu zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí se skutečností. 2. Žalovaná 3.9.2021 navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 22.2.1995 uzavřené s restituenty, kteří původně nabyli pozemek od České republiky v restitučním řízení. Až poté, co žalovaná nabyla vlastnické právo k pozemku a byla zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí, bylo pravomocně rozhodnuto pozemkovým úřadem o tom, že pozemek nebyl v restitučním řízení vydán oprávněným osobám pro překážku ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě č. 229/1991 Sb., neboť pozemek byl zastavěn vodní nádrží - koupalištěm. Žalovaná tedy nabývala vlastnické právo od restituentů v dobré víře, že právě oni jsou vlastníky pozemku. Dotčení restituenti podali proti rozhodnutí pozemkového úřadu dvě původně samostatné žaloby k soudu dne 13.7.2005 a 4.8.2005 a domáhali se určení, že jsou vlastníky souboru pozemků v k. ú. [obec], včetně pozemku, tyto žaloby byly spojeny ve společné řízení pod sp. zn. 6C 199/2005 a žalovaná byla v tomto soudním řízení nástupcem původních šesti žalobců. Okresní soud v Chrudimi sice v tomto řízení rozhodl rozsudkem ze dne 2.3.2018, čj. 6C 199/2005-587, o zamítnutí žaloby, kterou se žalovaná jako právní nástupce restituentů domáhala určení, že je výlučným vlastníkem mj. pozemku, ale vůbec se v rámci tohoto řízeni nezabýval platností kupní smlouvy a dobrou vírou žalované při nabytí vlastnického práva k pozemku. Bez dalšího posouzení dobré víry nabyvatele - žalované v době uzavření kupní smlouvy nelze učinit závěr, že kupní smlouva byla neplatná a že žalovaná nenabyla vlastnické právo k pozemku. Pravomocné rozhodnutí pozemkového úřadu o tom, že prodávající (restituenti) nebyli oprávněnými vlastníky pozemku a že pozemek jim neměl být vydán v rámci restitučního řízení, bylo totiž vydáno až po uzavření kupní smlouvy. Žalovaná tedy uzavřela kupní smlouvu s restituenty s důvěrou ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. Rozhodnout po více než 20 letech od uzavření kupní smlouvy o tom, že vlastnické právo k pozemku nikdy nepřešlo na restituenty, a tedy ani na žalovanou, může být v rozporu s principem právní jistoty a ochranou vlastnického práva nabytého v dobré víře. Žalobce odvozuje svůj žalobní nárok, resp. vlastnické právo k pozemku, od rozhodnutí Okresního soudu v Chrudimi č. j. 6C 199/2005-587 potvrzeného rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice, č. j. 18 Co 270/2018-657, kterým byla zamítnuta žaloba žalované o určení vlastnického práva k nemovitým věcem v obci [obec], včetně mj. pozemku. Nicméně žalovaná má za to, že těmito rozhodnutími není určeno vlastnické právo k pozemku ve prospěch žalobce, když tato rozhodnutí konstatují, že pozemek neměl být vydán restituentům, avšak dále se již nezabývají ochranou dobré víry žalované jako nabyvatele vlastnického práva na základě kupní smlouvy od restituentů. U Okresního soudu v Chrudimi bylo pod sp. zn. 6C 23/2012 vedeno obdobné řízení o určení vlastnictví, jako je stávající řízení, v tomto řízení se naopak žalobce domáhal proti žalované určení vlastnického práva k jinému pozemku žalované parc. [číslo] o výměře 65 137 m2, k. ú. a [územní celek], přičemž tato žaloba žalobce byla soudem zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že oprávněným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je žalovaná, která je nyní zapsána v katastru nemovitosti jako jeho vlastník. Rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22.1.2020, č. j. 6C 23/2012-212, byl následně potvrzen také rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soudu odvolacího ze dne 13.8.2020, č. j. 22 Co 107/2020-237. I v tomto řízení žalobce namítal, že v restitučním řízení nemělo dojít k vydržení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] jeho původním vlastníkem, od kterého žalovaná pozemek koupila kupní smlouvou ze dne 8.9.1995 a to pro překážku bránící vydání pozemku podle § 11 odst. 1 písm. e) zákona o půdě (zřízení tělovýchovného nebo sportovního zařízení na pozemku). Nicméně soud dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva je platná a že žalovaná nabyla vlastnické právo v