11 C 118/2022-68 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou ze dne 2.12.2020, podanou u místně nepříslušného Obvodního soudu pro Prahu 1, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 20 025 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 077,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 075,31 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 15 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel s věřitelem ([příjmení] [anonymizováno]), a na základě nichž věřitel poskytl žalovanému dne 22.6.2015 částku 15.000 - Kč, na níž žalovaný zaplatil 6.075 - Kč. Věřitel postoupil pohledávku žalobci, jemuž žalovaný přes výzvu již ničeho nezaplatil. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. 3. Žalobce stručně shrnuto uvedl (č.l. 1 až 4 a 55), že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích a ve scoringovém modelu a neměl důvod pochybovat o údajích poskytnutých žalovaným. I kdyby však této své povinnosti nedostál, nemůže to mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Ani jeden z úvěrů nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu lichvy a tyto smlouvy, ani jejich části nejsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobce poukazoval na konkrétní judikaturu podporující tento jeho názor. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. 4. Věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému dne 22.6.2016 částku 15.000 - Kč (č.l. 40), na níž žalovaný do 6.12.2019 zaplatil celkem 6.075 - Kč (č.l. 43). Věřitel a žalovaný toho dne smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru na poskytnutou částku s tím, že mu žalovaný v 58 týdenních splátkách po 450 - Kč, zaplatí celkem 26.100 Kč, tj. navýšení o 11.100 - Kč, tedy o 74%, což představuje navýšení 66% ročně (vynásobením podílem 52 týdnů v roce ku 58 týdnům splácení), při RPSN 76% (č.l. 40 druhá strana, dále„ p.v.“). Při ověřování úvěru-schopnosti žalovaného (č.l. 42) věřitel uvažoval celkový čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 14.018 - Kč ze mzdy a blíže neznačené státní podpory, s platebním termínem k 16. dni v měsíci, a výdaje 6.900 - Kč (na bydlení, telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení, nájem 3.300 - Kč). Použitelný příjem tak měl být 7.118 Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku přesahující [číslo] - Kč. Tyto výdaje měly být doloženy výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, dokladem SIPO, které předloženy nebyly. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena. 5. Dlužnou částku žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil a marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 7. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (§ 9 odst. 1 a § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 25. 2. 2013 do 30.11.2016). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. [obec] na bilanci příjmů a výdajů ukazuje (viz body (4 a) a b))), že měsíční bilance žalovaného dlužníka byla mimořádně napjatá, neboť vyjma podpory při mateřské, resp. rodičovské dovolené nebyly další uváděné příjmy vůbec doloženy, a její kladná hodnota byla ohrožována nenadálými výdaji, které život přináší (například přechodný výpadek příjmu, či vzrůst výdajů při nemoci nebo nenadálé potřebě atd.). Rezervy nebyly dostačující. Žalobce nepředložil žádnou z listin, o něž se bilance opírá, ačkoli lze rychle, snadno a levně pořídit elektronickou kopii jakékoli listiny, které pak jsou standardní součástí úvěrové dokumentace. 10. Je pravděpodobné, že úvěrové zatížení bylo, přes opticky nízkou splátku, již od počátku neúměrné, neboť výdaje žalovaného byly podceněny. Žalobce těmto zjištěním oponoval jen tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. Úvěrové zatížení, nepočítající mj. s potřebou tvorby rezerv na nečekané výdaje, je dlouhodobě neudržitelné beztoho, aniž by byl dán (a prověřen) předpoklad budoucího zvýšení bonity. Úvěr měl být přitom splácen více než rok, tedy delší dobu. S přihlédnutím k dalším výdajům, které se mohou vyskytnout nečekaně (např. zdravotní stav či nečekané škody), neodpovídala navržená splátka bonitě žalovaného. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; poslední znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je přiléhavější než nynější text § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. (§ 86 a § 87), kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti a ve vztahu k hrubému nepoměru plnění či výši úroků je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. 13. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu. 14. Uplatněná pohledávka však vykazuje i hrubý nepomě