11 C 134/2022-77 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem podaným dne 18.11.2020 u místně nepříslušného soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení: a) 8 700 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 710,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 960,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 700,07 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 6 700,07 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, b) 8 700 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 121,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 048,76 Kč, s úrokem ve výši 23,72% ročně z částky 6 700,13 Kč od 30 11 2019 do zaplacení, to vše na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s věřitelem ([příjmení] Credit), a na základě nichž věřitel poskytl žalovanému a) dne 12.2.2017 částku 7.000 - Kč, na níž žalovaný zaplatil 3.480 - Kč a b) dne 11.11.2016 částku 10.000 - Kč, na níž žalovaný zaplatil 8.700 - Kč. Věřitel postoupil pohledávku žalobci, jemuž žalovaný přes výzvu již ničeho nezaplatil. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor, z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. 3. Žalobce uvedl (č.l. 2 až 5 a 58), že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích a ve vnitřním scoringovém modelu a neměl důvod pochybovat o údajích poskytnutých žalovaným. I kdyby však této své povinnosti nedostál, nemůže to mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Ani jeden z úvěrů nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu lichvy a tyto smlouvy ani jejich části nejsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobce poukazoval na konkrétní judikaturu podporující tento jeho názor. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. 4. a) věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému dne 12.2.2017 částku 7.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 44), na níž žalovaný do 29.11.2019 zaplatil celkem 3.480 - Kč (č.l. 2 p.v. č.l. 48). Věřitel a žalovaný uzavřeli dne 12.2.2017 smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru (č.l. 44), na základě níž věřitel poskytl žalovanému 7.000 - Kč s tím, že mu žalovaný v 58 týdenních splátkách po 210 - Kč, zaplatí celkem 12.180 - Kč, tj. navýšení o 5.180 - Kč, tedy o 74%, což představuje navýšení 66% ročně (vynásobením podílem 52 týdnů v roce ku 58 týdnům splácení), při uváděné RPSN 195% (č.l. 44). Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 16) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 15.000 - Kč a výdaje 7.200 - Kč (na bydlení, telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení). Použitelný příjem tak měl být 7.800 - Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku přesahující 840 - Kč. Tyto výdaje měly být doloženy bankovními výpisy a pracovní smlouvou, které předloženy nebyly; zdroj údajů o nákladech nebyl označen vůbec. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena. b) týž věřitel poskytl předtím žalovanému dne 11.11.2016 částku 10.000 - Kč (č.l. 40), na níž žalovaný do 29.11.2019 zaplatil celkem 8.700 - Kč (č.l. 4 a č.l. 48). Věřitel a žalovaný uzavřeli dne 11.11.2016 smlouvu o půjčce – spotřebitelském úvěru (č.l. 40), na základě níž věřitel poskytl žalovanému 10.000 - Kč s tím, že mu žalovaný v 58 týdenních splátkách po 300 - Kč, zaplatí celkem 17.400 - Kč, tj. navýšení o 7.400 - Kč, tedy o 74%, což představuje navýšení 66,3% ročně (vynásobením podílem 52 týdnů v roce ku 58 týdnům splácení), při RPSN 76% (č.l. 40 p.v.). Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 38) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18.500 - Kč a výdaji 6.500 - Kč na bydlení, telefon, jídlo, léky, dopravu a oblečení. Použitelný příjem tak údajně byl 12.000 - Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku přesahující částku 1.200 - Kč. Tyto výdaje měly být doloženy pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtu, která předloženy nebyly. Žalobce nedoložil, jak konkrétně byla úvěruschopnost vyhodnocena. 5. Dlužné částky žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil a marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. [obec] na bilanci příjmů a výdajů ukazuje (viz body (4 a) a b))), že měsíční bilance žalovaného dlužníka byla mimořádně napjatá a její kladná hodnota byla ohrožována nenadálými výdaji, které život přináší (například přechodný výpadek příjmu, či vzrůst výdajů při nemoci nebo nenadálé potřebě atd.). Rezervy nebyly dostačující. Žalobce nepředložil žádnou z listin, o něž se bilance opírá, ačkoli lze rychle, snadno a levně pořídit elektronickou kopii jakékoli listiny, které pak jsou standardní součástí úvěrové dokumentace. Není rovněž zřejmé, jak věřitel prověřoval, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil předchozí dluh, který zmínil, což je, při absenci dalších skutečností, indikace vysoce rizikového dlužnického chování, na nějž musí zareagovat každý věřitel vynakládající odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti. 10. Je pravděpodobné, že úvěrové zatížení bylo, přes opticky nízkou splátku, již od počátku neúměrné, neboť výdaje žalovaného byly podceněny. Žalobce těmto zjištěním oponoval jen tak, že uvedl, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. Úvěrové zatížení, nepočítající mj. s potřebou tvorby rezerv na nečekané výdaje, je dlouhodobě neudržitelné beztoho, aniž by byl dán (a prověřen) předpoklad budoucího zvýšení bonity. Úvěr měl být přitom splácen více než rok, tedy delší dobu. S přihlédnutím k dalším výdajům, které se mohou vyskytnout nečekaně (např. zdravotní stav či nečekané škody), neodpovídala navržená splátka bonitě žalovaného. 11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; poslední znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je přiléhavější než nynější text § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání posouzení úvěrus