11 C 359/2022-99 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2.8.2022 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 15 000 Kč s úrokem ve výši 9,75% ročně z částky 15 000 Kč od 16. 4. 2019 a částky 7 500 Kč, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s věřitelem (Jet [anonymizováno]), a na základě níž věřitel poskytl žalovanému dne 15.000 - Kč, kterou žalovaný přes výzvy nevrátil. Věřitel postoupil pohledávku žalobci. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“. Soud účastníkům tento postup navrhl a současně sdělil právní názor (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 35), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. 3. Žalobce mj. uvedl (č.l. 41-51) že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a podrobně argumentoval ve prospěch důvodnosti žaloby a odkázal rovněž na konkrétní četnou judikaturu krajských soudů, jakož i Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Neplatnost smlouvy je stanovena jako relativní a jsou-li podle soudu úroky či smluvní pokuty nepřiměřené, soud je má přiřknout v přiměřené výši. Žalovaný musí být aktivní a neplatnost je třeba posuzovat na základě zásady oddělitelnosti Žalobce dále rozebíral důvodnost jednotlivých položek tvořících požadované navýšení. Uvedl, že RPSN byla vypočtena řádně. Úvěr nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu lichvy a smlouva, ani její část není v rozporu s dobrými mravy. Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti. 4. Věřitel ([právnická osoba]) poskytl žalovanému dne 15.3.2018 částku 15.000 - Kč (č.l. 13), kterou žalovaný nevrátil. Věřitel a žalovaný uzavřeli dne 15.3.2018 smlouvu o úvěru (č.l. 13), na základě níž věřitel poskytl žalovanému 15.000 - Kč s tím, že mu žalovaný ve 13 měsíčních splátkách po 1.950 - Kč zaplatí celkem 25.950 - Kč (takto), tj. navýšení o 10.350 - Kč, tedy o 69%, což je navýšení 63,7% ročně (po vynásobení podílem 12 měsíců v roce ku 13 měsícům splácení), při uváděné RPSN 166% (takto, č.l. 13 p.v.). Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného (č.l. 23 p.v.) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 18.900 - Kč a s celkovými příjmy domácnosti ve výši 37.000 - Kč, kdy výdaje domácnosti měli být 15.000 - Kč měsíčně. Výdaje byly doloženy čestným prohlášením, s tím, že žalovaný dokady nemá. Věřitel při vyhodnocení úvěruschopnosti (Finanční analýza č.l. 25 p.v.) uvedl, že žalovanému lze poskytnout úvěr„ při maximální výši splátky“ 10.400 - Kč a při uvažovaných výdajích 7.500 - Kč). Credit scoring byl uzavřen s tím, že žalovanému bude poskytnut úvěr ve výši 15.000 - Kč s měsíční splátkou 1.950 - Kč. V předložené dokumentaci není uvedeno, zda a jak věřitel vyhodnotil další závazky dlužníka, resp. jejich existenci a případný způsob splácení dalších dluhů. Dluh žalovaný nevrátil a věřitel pohledávku postoupil žalobci, což žalovanému oznámil a marně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. Právní posouzení 5. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 6. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016). 7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 cit. zákona). 8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). 9. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. [obec] na bilanci příjmů a výdajů naznačuje (viz bod (4)), že měsíční bilance žalovaného dlužníka byla napjatá a její kladná hodnota byla ohrožována nenadálými výdaji, které život přináší (například vzrůst výdajů při nemoci nebo nenadálé potřebě atd.). Rezervy nebyly dostačující. [příjmení] uváděných nákladů bezdůvodně nezohledňuje některé pravidelně se vyskytující výdaje (otop, doprava, vodné a stočné, léky, poplatky za rádio a televizi atd.). Na takovou situaci musí zareagovat každý věřitel vynakládající odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti. 10. Je pravděpodobné, že úvěrové zatížení bylo, přes opticky nízkou splátku, již od počátku neúměrné, neboť výdaje žalovaného byly podceněny. Žalobce těmto zjištěním oponoval s tím, že úvěruschopnost byla posouzena řádně. Úvěrové zatížení, nepočítající mj. s potřebou tvorby dostatečných rezerv na nečekané výdaje či pomíjející výdaje běžně se vyskytující, je dlouhodobě neudržitelné, beztoho, aniž by byl dán (a prověřen) předpoklad budoucího zvýšení bonity. Úvěr měl být přitom splácen delší dobu. S přihlédnutím k dalším výdajům, které se mohou vyskytnout nečekaně (např. zdravotní stav či nečekané škody), neodpovídala navržená splátka bonitě žalovaného. Měsíční náklady byly odhadnuty, resp. věřitel vycházel z čestného prohlášení žalovaného, ačkoli zákon výslovně požaduje, aby byly zohledněny konkrétní příjmy a výdaje. 11. Význam posouzení úvěruschopnosti opřeného o kritický přístup k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8:„ Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“). Z tohoto textu plyne, že poslední znění § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je přiléhavější než nynější text § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016. Při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., resp. č. 145/ 2010 Sb. je třeba užít citovanou směrnici (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) Samostatným důvodem neplatnosti by tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. (§ 86 a § 87), resp. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu. 12. K posuzování úvěruschopnosti a k hrubému nepoměru plnění či výši úroků je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni