12 C 151/2021-227 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou soudu doručenou dne 1.10.2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované jí zaplatit částku 100 487,36 Kč s úrokem z prodlení z částky 84 669 Kč od 10.8.2021 do 30.9.2021 a úrokem z prodlení z částky 100 487,36 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, to vše do 10 dnů ode dne právní moci rozsudku a k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] náhradu nákladů soudního řízení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce tvrdil, že byl u žalované v pra-covním poměru jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 26.3.2018 s druhem práce montér (dle pracovní smlouvy šlo montáže regálového systému), kdy pracovní poměr trval od 27.3.2018. Žalovaná se jako zaměstnavatel zaměřovala na zakázky v cizích zemích. Pokud je žalobci známo, v České republice jeho zaměstnanci výkon práce neprováděli, alespoň žalobce rozhodně ne. Výkon práce byl prováděn vždy na cizích pracovištích v zahraničí (EU i zbytek světa). V praxi žalovaná oznámila vybraným zaměstnancům kde a po jak dlouhou dobu budou provádět práci a zajistila dopravu. Takto oznámené pracovní "turnusy" probíhaly po různě dlouhou dobu v rozmezí několika týdnů až několika měsíců. Mezi těmito pracovními "turnusy" byli zaměstnanci připraveni k výkonu práce ve svém bydlišti. Mzda byla určena samostatnou dohodou o výši mzdy a v praxi kopírovala zákonem stanovenou minimální mzdu. Ačkoliv byla výše mzdy stanovena dohodou, k jejímu navyšování v souvislosti s navyšováním minimální mzdy docházelo ze strany zaměstnavatele automaticky, aniž by došlo ke změně písemně uzavřené dohody o výši mzdy. Žalovaná zaměstnanci nevydávala pravidelné měsíční písemné doklady podle § 242 odst.5 zákoníku práce, vyjma období ledna až května 2021 obdržené na výzvu, jejichž obsah je v rozporu se skutečností. Odměna za práci ve výši minimální mzdy po odečtení zákonem stanovených srážek byla žalovanou žalobci hrazena bezhotovostně na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Náhrady výdajů, které žalobci náležely v souvislosti s výkonem zahraničních pracovních cest (zejména pak tzv. zahraniční stravné ve smyslu § 166 odst.1 písm.d) zákoníku práce), nebyly žalobci uhrazeny. Neuhrazené náhrady však nejsou předmětem této žaloby, byť žalobce nevylučuje její rozšíření o tyto nároky. Poslední úhradu mzdy obdržel žalobce od zaměstnavatele 15.2.2021 ve výši 13 528 Kč za leden 2021. V následujícím období žalovaná žalobci nepřidělovala práci a ve smyslu § 208 zákoníku práce se proto jednalo o překážku v práci na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci příslušela náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Ačkoliv do 14.2.2021 považovala žalovaná výkon práce žalobce za řádný, mzdu mu neuhradila. Podle žalované náležela žalobci mzda za únor 2021 ve výši 7 600 Kč hrubého, 5 738 Kč čistého, za březen 2021 mu pak náležela podle žalované pouze dávka z nemocenského pojištění ve výši 2 737 Kč, kterou žalovaná krátila o vynaložený odvod na zdravotní pojištění – přesto za březen 1 280 Kč neuhradila. V březnu žalobce doručil žalované výpověď z pracovního poměru, kdy její přijetí a akceptaci jejích důsledků prezentoval až zástupce žalované v přípise z 21.6.2021 závěrem o tom, že pracovní poměr žalobce skončil v důsledku této výpovědi 31.5.2021, přesto nároky žalobci neuhradila. Žalovaná neuhradila přes předžalobní výzvu z 25.7.2021 ani uznané částky 5 738 Kč a 1 280 Kč. V předžalobní výzvě i v přípise z 31.5.2021 a z 5.5.2021 byla žalovaná vyzývána k bezhotovostní úhradě na účet č. [bankovní účet], kam vyplácela žalobci mzdové nároky nejméně od 16.1.2020 do 15.2.2021. Žalovaná žalobci neuhradila dlužnou mzdu za únor a březen 2021 ani do konce dubna 2021, a proto okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce přípisem ze dne 5.5.2021, doručeným žalované dne 10.5.2021. Okamžitým zrušením pracovního poměru pracovní poměr zanikl již k 10.5.2021 a k výpovědi se nepřihlíží. Náhled žalobce a žalované na ukončení pracovního poměru a zejména ohledně nároku na mzdu, resp. náhradu mzdy v období od února do ukončení pracovního poměru, se zásadě liší. Žalobce požádal a jeho ukončením, které toto stanovisko prezentují. Naopak žalobce 13.9.2021 požádal žalovanou o opravu pracovněprávních dokumentů souvisejících s průběhem pracovního poměru, aby odpovídaly skutečnosti, na což nebylo reagováno. Dovolenou za rok 2021 žalobce nečerpal, ani mu ze strany žalované nebylo čerpání nařízeno. protože žalovaná žalobci za předchozí roky nevydávala průběžně dokumenty související s pracovněprávním poměrem a to ani výplatní pásky, není vyloučeno, že své nároky žalobce rozšíří o náhradu za nevyčerpanou dovolenou z minulých let. Žalobci v průběhu roku 2021 vznikl nárok na dovolenou za 18 týdnů, tj. 56 hodin dovolené. Žalovaná označila průběh pracovního poměru od 16.2.2021 mimo dočasnou pracovní neschopnost od 1. do 9.3.2021 za neomluvené absence a proto nárok na dovolenou žalobci krátila. Přičemž ale ve výplatní pásce za únor 2021 žalovaná uvádí zbývající (předpokládaný) nárok na dovolenou 154 hodin, ačkoliv v lednu ani únoru k žádnému čerpání dovolené ze strany žalobce nedošlo a toto čerpání ani krácení není vidět ani z dodaných výplatních pásek za leden a únor 2021. Žalobce žaluje o neuhrazenou mzdu (resp. náhradu mzdy, včetně nemocenského) za období 1.2.2021 až 10.5.2021 v celkové výši 47 345 Kč hrubého (únor – 15.200 Kč, březen 10.574 Kč hrubého + 2752 Kč nemocenského, duben 15.200 Kč hrubého, květen – 3619 Kč hrubého), náhradu za nevyčerpanou dovolenou ve výši celkem 5 150,88 Kč hrubého (celkem 56 hodin s průměrnou náhradou mzdy 91,98 Kč uváděnou žalovanou ve výplatní pásce za květen 2021), odstupné ve smyslu § 56 odst. 2 ve spojení s § 67 odst. 3 zákoníku práce ve výši celkem 47 991,48 Kč hrubého (trojnásobek průměrné měsíční mzdy při průměru 91,98 Kč za předchozí kalendářní čtvrtletí násobený koeficientem 4,348 a 40 hodinovou týdenní pracovní dobou, tj. měsíčně 15 997,16 Kč, trojnásobek 47 991,48 Kč). 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že předmětné nároky žalobce zcela neuznává. Není pravdou, že žalovaná žalobci nepřidělovala práci, kdy šlo o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Naopak žalobce jakožto zaměstnanec se dlouhodobě dopouštěl zvlášť hrubého porušování svých pracovních povinností, kdy od poloviny února a následně v březnu, dubnu a květnu 2021 se bez udání důvodu a bez jakékoliv omluvy či oznámení zaměstnavateli opakovaně a dlouhodobě nedostavoval na pracoviště k výkonu práce, ač k tomu byl prostřednictvím jednatele pana [jméno] [jméno] žalobce opakovaně vyzýván. Žalobce se rovněž dopustil zvlášť hrubého porušení pracovněprávních povinností tím, že porušil režim dočasně práce neschopného pojištěnce, kdy v době své pracovní neschopnosti od 1.3.2021 do 9.3.2021 se řádně nezdržoval v místě nahlášeného pobytu, což bylo zjištěno kontrolou zaměstnavatele dne 9.3 2021. Žalobce byl navíc ještě v době, kdy byl oficiálně zaměstnancem žalované, evidován v databázi na úřadu práce, tedy za něj ze strany státu bylo placeno sociální a zdravotní pojištění. Za období 1.2.2021 do 10. 5. 2021 žalobci náleží mzda nejvýše za období do 14.2.2021, která mu byla uhrazena dne 9.11.2021. Od 15.2.2021 do 10.5.2021 se jednalo o neomluvenou absenci, za kterou zaměstnanci mzda nenáleží. Žalobci jako zaměstnanci žádná nevyčerpaná dovolená nezbývá, dovolená byla krácena za neomluvenou absenci, jak je popsána výše a jak vyplývá z přiložených mzdových dokumentů. Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, kdy pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3, tedy pouze ve výši dvojnásobku průměrné měsíční mzdy (nikoliv žalobcem uvedeného trojnásobku), celkem 31 994,32 Kč hrubé mzdy, tj. 25 522 Kč čistého, kdy tato částka byla zaměstnanci uhrazena bankovním převodem dne 9. 11. 2021. Žalovaná zaslala žalobci dne 9. 11. 2021 částku 32 883,21 Kč odpovídající jeho mzdovým nárokům za období od 1.2.2021 do 10.5.2021 shora uvedeným, a provedla úhradu odpovídajících částek na účet OSSZ, VZP a FÚ, ničeho mu nedluží, pracovněprávní dokumentace byla žalobci zaslána k rukám jeho právního zástupce. Žalobcem nežalované ale tvrzené nároky na zaplacení zahraničního stravného za pracovní cesty absolvované období od 19.1.2019 do 14.2.2021 v celkové výši 10 395 EUR a 17 040 USD (není předmětem žaloby žalovaná odmítá jako nedůvodné, když veškeré zahraniční stravné bylo vždy řádně a včas uhrazeno, přičemž přijetí těchto plateb žalobce písemně potvrdil. Žalovaná v rámci dobrých vztahů se zaměstnanci žalobci půjčila na jeho soukromé účely 250 000 Kč, o čemž bylo sepsáno i uznání dluhu, o dosud nevrácenou částku se žalobce soudí. 3. Žalobce v reakci namítal, že žádná kontrola ze strany zaměstnavatele v rámci jeho pracovní neschopnosti nebyla provedena a to ani 9.3.2021, žalobci nebyl doručen záznam o jejím provedení, jak ukládá zaměstnavateli zákon, což může potvrdit také okresní správa sociálního zabezpečení a