8 C 155/2023-28 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že dne 13. 3. 2021 uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit spolu se souhrnným poplatkem 54.540 Kč formou 60 týdenních splátek po 909 Kč. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, uhradil pouze 12.800 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 60 týdenními splátkami po 909 Kč spolu se souhrnným poplatkem 24.540 Kč Celkem se žalovaný tak zavázal splatit 54. 540 Kč. 4. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že původní věřitel žalovanému poskytl informace ve smyslu § 90-93 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Z evidenční karty klienta vedené žalobcem pro žalovaného soud zjistil, že žalovaný žalobci poskytl informace o své osobě s tím, že je v důchodu, který pobírá ve výši 16.130 Kč, je ještě zaměstnán se mzdou 15.465 Kč, uvedl, že výdaje na bydlení hradí ve výši 4.872 Kč, životní minimum 4.360 Kč, tedy celkem měsíční výdaje na domácnost činí 9.232 Kč, žije sám. 6. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2021 soud zjistil, že žalovanému je vyplácen starobní důchod 16.130 Kč. 7. Z výplatních pásek soud zjistil, že v prosinci 2020 čistá mzda žalovaného činila 17.158 Kč a v lednu 2021 20.731 Kč. 8. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřených údajů (§ 84 odst. 2 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 9. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). 11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 12. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 14. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 15. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 16. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr 30.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradil 12.800 Kč. Podle žalobce žalovaný splatil pouze část svého závazku. Žalovaný by tak musel uhradit uvedených 54.540 Kč. 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k jejímu platnému uzavření. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, proto při posuzování právního vztahu je třeba aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření i dalších spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobce na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil soudu evidenční kartu žalovaného jako klienta, ve které žalovaný uvedl výši své mzdy, výši starobního důchodu, náklady na bydlení a částku životního minima. Toto podle textu této žádosti doložil občanským průkazem, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou, výměrem důchodu a výplatními páskami za dva měsíce. Žalobce dále uvedl, že provedl kontrolu osoby žalovaného dálkovým přístupem k údajům ministerstva vnitra do evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, kontrolou platební historie žalovaného ve své společnosti, žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že takto žalobce řádně zjistil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud ale uvedenou smlouvu považuje za smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 30.000 Kč, žalovaný měl splatit 54.540 Kč 60 týdenními splátkami. To představuje roční úrok 70,9%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. V podstatě se tak jedná o vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalovanému. Žalovaný ale na tento dluh plnil, uhradil 12.800 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovaným. Jedná se o částku 17.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 6. 2022 do zaplacení, protože 24. 6. 2022 byla odeslána první prokázaná výzva k úhradě žalovanému, která podle § 573 občanského zákoníku byla fikcí doručena 27. 6. 2022 a žalovaný měl plnit do 28. 6. 2022. Pokud žalobce požadoval úhradu souhrnného poplatku a úroků vyšších než přiznaných, soud žalobu zamítnul. 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl jak shora uvedeno, když žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale v souvislosti s tímto řízením mu výlohy nevznikly.