11 C 101/2024-183 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 13. 1. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 17 121,87 Kč spolu s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 1 201,64 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 889,36 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 16,7 % ročně z částky 16 821,87 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 821,87 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 22. 2. 2021 s věřitelem (, právnická osoba, .), a na základě níž věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, věřitel tedy úvěr prohlásil za okamžitě splatný v celé výši. Věřitel následně postoupil pohledávku společnosti , Anonymizováno, , která ji dále postoupila žalobkyni.2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále „o. s. ř.“), poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 91), z nějž toto rozhodnutí vychází.3. Žalobkyně stručně shrnuto uvedla (č.l. 3 a č.l. 107 až 108), že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným a veškerých dostupných informací z interních a externích databází (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR), přičemž věřitel porovnával příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Příjem žalovaného ve výši 26 294 Kč, ověřený výpisem z účtu, postačoval na úhradu sjednané splátky.Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti.4. Společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 22. 2. 2021 Smlouvu o úvěru Expres půjčka (č.l. 15), na základě níž věřitel tentýž den poskytl žalovanému 20 000 Kč (č.l. 162), s úrokem 16,70 % ročně, při RPSN 18,06% s tím, že žalovaný tuto částku vrátí v 72 měsíčních splátkách po 441,58 Kč, což žalovaný nečinil řádně a zaplatil jen 8 121,14 Kč (vyjádření na č.l. 108).5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně a zcela v souladu se zákonnými podmínkami (č.l. 107), na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a údajů sdělených žalovaným. Věřitel vycházel z průměrných čistých měsíčních příjmů žalovaného ve výši 26 294 Kč a celkových čistých příjmů domácnosti ve výši 50 000 Kč (č.l. 164, č.l. 171). Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel věřitel z částky životního a existenčního minima dle nařízení vlády a normativních nákladů na bydlení dle zákona o státní sociální podpoře a dospěl k částce životních nákladů 7 706,44 Kč (č.l. 107, č.l. 168 až 169). Jak věřitel zohledňoval existující závazky žalovaného (měsíční splátky ve výši 7 485,04 Kč), není z těchto informací zřejmé.6. Po prohlášení úvěru za splatný (č.l. 31) věřitel pohledávku postoupil společnosti I-Xon a.s., což žalovanému oznámil. Společnost , Anonymizováno, pohledávku dále postoupila žalobkyni a žalovaného o tom vyrozuměla.Právní posouzení7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).9. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).10. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však nepředložila žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka, bilanci příjmů a výdajů žalovaného, doložení čistých měsíčních příjmů domácnosti a především zhodnocení způsobu, jímž žalovaný plní stávající úvěrové závazky.11. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.12. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.13. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhá pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a 10]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který měl úvěr splácet 6 let, během nichž může být bilance dlužníka negativně ovlivňována nečekanými výpadky příjmů, jakož i nečekanými náklady. Není zřejmé, zda a jak bylo prověřováno, zda se žalovaný nechce nově zadlužit jen proto, aby splatil stávající dluhy, aniž by bylo jejich splácení reálně pravděpodobné, což je vysoce rizikové dlužnické chování. Věřitel jako právní předchůdce žalobkyně nenaplnil požadavek zákona, aby postupoval „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“ (§ 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.). Věřitel konkrétní výdaje nezjišťoval ani neprověřoval a pracoval pouze se st