Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru ze dne 19.2.2025 č. , hodnota, , na základě této smlouvy poskytl žalované částku 30.000,-- Kč, a to tak, že částku 27.500,-- Kč převedl na účet žalované, částku 2.500,-- Kč poskytl jako provizi zprostředkovateli žalované. Žalovaná měla uhradit celkovou částku 46.000,-- Kč ve 40měsíčních splátkách po 1.150,-- Kč. Žalovaná úvěr nesplácela, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 25.5.2025. Žalobce požaduje po žalované vedle nesplacené jistiny též úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu.2. Soud vyzval žalobce, aby sdělil, jakým způsobem ověřil úvěruschopnost žalované, jak ověřil její příjmy a výdaje, kolik žalovaná na úvěr uhradila. Současně žalobce poučil o tom, že z předložených listin má soud za to, že úvěruschopnost nebyla ověřena řádně. Na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud rozhodl za splnění podmínek podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Žalobce s tímto postupem projevil souhlas již přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas s tímto postupem na základě fikce.4. Ze spisu vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru s parametry uvedenými v bodě 1 odůvodnění. Před uzavřením smlouvy žalobce měl na základě čestného prohlášení žalované zjistit, že její měsíční příjem činí 25.000,-- Kč, výdaje na bydlení 2.000,-- Kč, není v úpadku ani jí úpadek nehrozí.5. Soud se v prvé řadě zaměřil na to, zda žalobce ověřil úvěruschopnost žalované, což je povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nutno konstatovat, že žalobce takové ověření neprovedl. Žalobce totiž nijak neověřil, zda žalovaná skutečně pobírá deklarovaný příjem 25 tis Kč měsíčně (např. prostřednictvím mzdových listů, výpisů z bankovního účtu, pracovní smlouvy apod.) a pokud jde o výdaje, na jejich zjištění zcela rezignoval (deklarované výdaje na bydlení ve výši 2.000,-- Kč měsíčně vyznívají v této souvislosti snad až směšně; jisté přitom je, že žalovaná musí mít i řadu výdajů dalších). Jinými slovy žalobce nezjistil příjmy a výdaje žalované, nemohl je tudíž ani porovnat, v čemž spočívá podstata ověření úvěruschopnosti (§ 86 odst. 2 cit. zákona). Vzhledem k nesplnění této povinnosti je třeba smlouvu o úvěru hodnotit jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 cit. zákona.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalované tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržela. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci částku 27.500,-- Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobě proto bylo vyhověno v této části, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl ve věci větší úspěch, má proto právo na náhradu nákladů řízení v procentuální výši odpovídající rozdílu mezi procentuálním úspěchem žalobcem a procentuálním úspěchem žalované. Žalobce byl úspěšný z 78 %, žalovaná z 22 %, žalobce tak má právo na náhradu 56 % nákladů řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.412,-- Kč, odměna advokáta počítaná podle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. – 3 x 700,-- Kč, 3 x 100,-- Kč režijní paušál, navýšení o 21 % DPH v částce 504,-- Kč, celkem náklady řízení činí 4.316,-- Kč, žalobce má právo na úhradu těchto nákladů z 56 %, tedy na částku 2.417,-- Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.8. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.