21 C 168/2020-29 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16.4.2020, doplněnou podáním ze dne 26.0.2020, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím komunikace na dálku (www.bbpujcka.cz). Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peníze předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč nejpozději do 23.12.2017. Žalovaný však peněžní prostředky nevrátil a žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 12.6.2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili; žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 16.11.2020). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy č. 1020108680 bez uvedení data plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Z obsahu textu této listiny plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli mezi s sebou upravit podmínky smlouvy o zápůjčce, kdy se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se měl zavázat peněžní prostředky vrátit nejpozději do 23.12.2017. Za dobu poskytnutí peněžních prostředků se žalovaný měl zavázat zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 0 %. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně o poskytnutí úvěru plyne úprava práv a povinností veškerých smluvních vztahů mezi předchůdkyní žalobkyně a klientů. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně ze dne 31.1.2019 plyne, že dne 28.1.2019 poukázala předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [jméno] [příjmení] částku 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.6.2019 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy ze dne 3.3.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 3.3.2020, jak plyne z podacího lístku. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Soud má za prokázané, že žalobkyně je věcně legitimována k vedení sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 obč. zák.). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v roce 2017 uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději do 23.12.2017. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu Smlouvu č. 1020108680 a Obchodní podmínky. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinami neprokázala, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2395 a násl. obč. zák.), právě o takovém obsahu, který tvrdí žalobkyně, když z předložených listin neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená písemná smlouva o zápůjčce z roku 2017 totiž není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 a násl. obč. zák.), když žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z účtu z listopadu 2017, z něhož má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně dne 30.11.2017 na účet žalovaného č. [bankovní účet] převedla částku 4 000 Kč. Soud tak uzavřel, že se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor žalobkyně, neboť přijal plnění ve výši 4 000 Kč bez právního důvodu (§ 2991 obč. zák.). Tím, že žalovaný k výzvě žalobkyně bezdůvodné obohacení nevydal, porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 odst. 1 obč. zák., a proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 obč. zák.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 obč. zák.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 obč. zák.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 3.3.2020, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 obč. zák.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 1.6.2020, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 2.6.2020. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 3.6.2020, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě nižší, a to jen 8,05 % ročně, avšak již od 24.12.2017, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 3.6.2020 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 24.12.2017 do 2.6.2020 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části (výrok II. rozsudku). Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku 1 368 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta žalobkyně ve výši 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“) za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) a za jeden ½ úkon právní služby za 100 Kč (sepis jednoduché výzvy k plnění), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 800 Kč, tj. ve výši 168 Kč Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za sepis podání ze dne 26.10.2020, neboť z něj neplynou žádné skutečností, které by nemohly nebo neměly být uvedeny již v samotné žalobě, a proto nejde o účelně vynaložený náklad řízení.