23 C 115/2021-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 66 727 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že byla dne 18.5.2018 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 49 999,31 Kč se splatností dne 21.3.2020, který žalovaný ve lhůtě splatnosti nesplatil. Úvěruschopnost žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a lustrací ve veřejně dostupných databází. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Přes upomínku žalobkyně žalovaný konečný dluh ve výši 66 727 Kč nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jeho souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Ze Smlouvy soud zjistil, že Smlouva byla uzavřena dne 18.5.2018, předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně. Z platební informace předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 49 999,31 Kč se splatností dne 21.3.2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 66 585,39 Kč na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k úhradě částky 66 585,39 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2020 a podacího archu České pošty ze dne 3.8.2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 81 395,39 Kč. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Před uzavřením Smlouvy předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit. Dne 18. 5. 2018 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000Kč s úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 49 999,31 Kč se splatností dne 21.3.2020. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne 3.8.2020. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 81 395,39 Kč výzvou ze dne 3.8.2020. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2018, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3.1.2019, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná dle § 580 odst.1 o.z. ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 17. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 18. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž musí věřitel vynaložit potřebnou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, která předpokládá, že věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak nedoš