7 C 245/2020-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, a to dne 25. 1. 2018. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností do 26. 2. 2018. Žalovaná o úvěr zažádala prostřednictvím internetových stránek ([anonymizováno]), peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], a to po prověření platební schopnosti žalované. Původní věřitel ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalované. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a původním věřitelem ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) postoupena na shora uvedenou společnost a následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 1. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] zaslala dne 25. 1. 2018 na bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 3 000 Kč. Žalobkyně dále předložila výpis, z něhož vyplývá, že dne 25. 1. 2018 byla žalované vyplacena z bankovního účtu č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč, kdy jakožto den splatnosti úvěru bylo uvedeno datum 26. 2. 2018. Žalobkyně rovněž předložila smlouvu o úvěru ze dne 25. 1. 2018, kdy tato smlouva není žalovanou podepsána. Dále žalobkyně předložila standardní informace o spotřebitelském úvěru rovněž s absentujícím podpisem žalované. Z informačního formuláře o půjčce vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi žalobkyní jako postupníkem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila předžalobní výzvu ze dne 22. 1. 2020, z níž je zřejmé, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby a téhož dne jí oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Dále byl ze strany žalobkyně předložen podací lístek, z něhož je patrno, že dne 22. 1. 2020 byla žalované zaslána písemnost ze strany právního zástupce žalobkyně. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) převedl dne 25. 1. 2018 na účet žalované částku 3 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet dne 25. 1. 2018 částku 3 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a žalovanou byla dne 25. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 26. 2. 2018. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru ze dne 25. 1. 2018. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalované smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalované. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, za takovou výzvu je tedy třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalované odeslána dne 22. 1. 2020. Tuto je tak dle § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 27. 1. 2020. Jelikož pak žalovaná neplnila v tento den bez zbytečného odkladu, je od následujícího dne, tedy od 28. 1. 2020, v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku). 10. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 3 000 Kč a úroku z prodlení z této částky jdoucích od 28. 1. 2020 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do úroku z prodlení z částky 3 000 Kč za období od 27. 2. 2018 do 27. 1. 2020 nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH