23 C 172/2020-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 19.8.2015 s předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách předchůdce žalobkyně [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností dne 28.10.2015 převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019 byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná na dluh z úvěru nezaplatila nic ve lhůtě splatnosti, tím se dostala do prodlení, proto žalobkyně požaduje vedle nezaplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč i zákonný úrok z prodlení od 29.10.2015. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované výzvu k plnění dne 18.11.2019, žalovaná však nic nezaplatila. 2. Žalovaná po obdržení platebního rozkazu v podání ze dne 5.8.2020 nárok uplatněný v žalobě uznala co do základu s tím, že dluh ve výši 20 000 Kč odeslala na účet žalobkyně. Nárok na úrok z prodlení a na náklady řízení neuznala, neboť půjčku způsobila její dcera a žalobkyně neposlala žádnou upomínku na adresu jejího trvalého pobytu s tím, že si poštu vyzvedává a dluh by uhradila před podáním žaloby. 3. Podáním ze dne 19.8.2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 20 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná jistinu uhradila po podání žaloby. Trvala na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 29.10.2015 do zaplacení. Uvedla, že veškerá korespondence byla žalované zasílána na adresu, kterou žalovaná uvedla ve smlouvě, proto nemůže jít k tíži žalobkyně nesprávně uvedená adresa žalovanou. 4. Usnesením ze dne 15.9.2020 č.j. 23C 172/2020-22 bylo řízení zastaveno co do zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, usnesení nabylo právní moci dne 6.10.2020. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 29.10.2015 do zaplacení (přes úhradu jistiny žalovanou žalobkyně požadovaný úrok neomezila). 5. K jednání nařízenému na [datum] se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila, tím se vzdala možnosti být soudem poučena v souladu s § 118a odst.1,3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, zda a jakým způsobem předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18.11.2019. 7. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném 29.12.2016, (dále jen,, o.z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Aktivní věcná legitimace žalobce je tak dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2019 uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. 9. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 19.8.2015 uzavřeli předchůdce žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností dne 28.10.2015. Z výpisu z účtu předchůdce žalobkyně soud zjistil, že dne 19.8.2015 předchůdce žalobkyně na účet žalované uvedený ve smlouvě převedl částku 20 000 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací výzvu ze dne 18.11.2019 k zaplacení dluhu ve výši 27 980 Kč do tří dnů, výzva byla podána na poště dne 18.11.2019. Dne 14.7.2020 žalobkyně zaplatila na účet žalobkyně částku 20 000 Kč. 10. Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdci žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla ani nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdce žalobkyně prověřil schopnosti žalované plánovaný úvěr splatit, soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 19.8.2015 je absolutně neplatná a žaluje-li žalobkyně na náhradu za to, co její předchůdce poskytl, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení. 13. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle ustanovení § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 16. Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Žalovaná dne 14.7.2020 částku 20 000 Kč zaplatila na účet žalobkyně a pro částečné zpětvzetí žaloby řízení bylo v rozsahu jistiny pravomocně zastaveno, proto se soud dále zabýval již jen nárokem na zaplacení úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). Žalovaná byla žalobkyní vyzván výzvou odeslanou dne 18. 11. 2019, tzn. že se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o.z., tj. dne 21.11.2019, k zaplacení byla žalovaná vyzvána do tří dnů, tj. do 25.11.2019, proto k prodlení žalované s úhradou dluhu došlo dne 26.11.2019, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaná vytýkala žalobkyni, že tato zasílala upomínky nikoliv na adresu jejího trvalého pobytu, žalobkyně řádně upomínala žalovanou na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako adresu doručovací, proto tuto námitku žalované soud neshledal důvodnou. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 26. 11. 2019 do 14. 7. 2020 ve výši 1 023 Kč vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části příslušenství soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 19. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v ro