31 C 32/2021-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalovanému poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 5. 2018 ve znění jejího dodatku ze dne 29. 5. 2018, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což však řádně a včas neučinil. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích s tím, že důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, a proto vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně částky 17 450 Kč, které představuje smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč a kapitalizovaný úrok 4 950 Kč (dle žaloby zahrnující i náklady upomínání ve výši 150 Kč). 2. Soud proto k učiněnému zpětvzetí ve výroku I. řízení ve stejném rozsahu částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 27. 10. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 9. 5. 2018 ve znění jejího dodatku ze dne 29. 5. 2018 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. Podle výpisů z účtu žalobkyně žalovanému zaslala částku 25 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně k úhradě dluhu vystavila žalovanému tři upomínky. Právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což žalovanému oznámila dopisem ze dne 7. 1. 2020 odeslaným 8. 1. 2020. Dopisem ze dne 7. 9. 2020 (odeslaným dle potvrzení o podání dne 9. 9. 2020) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně disponovala údaji o žalovaném. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 9. 5. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru doplněnou dodatkem ze dne 29. 5. 20218, na základě které poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, za které žalovaný dosud nic nesplatil. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala. Ostatně sama žalobkyně připouští, že žádným důkazem nedisponuje. Soud tak nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, což žalobkyně reflektovala zpětvzetím žaloby. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 25 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalobkyně uvedla, že na jistině dluhu zbývá žalovanému uhradit 25 000 Kč, které tak žalobkyni (při absenci jakékoliv procesní obrany ze strany žalovaného) nadále dluží z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 28. 9. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 29. 9. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 13. 12. 2019. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 25 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť jejich úspěch (žalobkyně výrok II., žalovaného dle výroku I. a III.) ve věci lze po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí soudu (včetně příslušenství) považovat za srovnatelný.