7 C 327/2020 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 200 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření rámcové smlouvy o úvěru [číslo] kdy následně došlo k uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě pomocí komunikačních prostředků na dálku (prostřednictvím SMS). Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně bezhotovostně v jediné splátce, žalovaný však dlužnou částku nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, ke dni postoupení pohledávky činila její hodnota 11 120 Kč (8 000 Kč jistina, 1 920 Kč nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru, 1 200 Kč postoupená smluvní pokuta). 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2020 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 10. 7. 2020. Žalobkyně rovněž předložila výpis z běžného účtu ze dne 30. 4. 2018, z něhož vyplývá, že z účtu [právnická osoba] byla odeslána částka 8 000 Kč na účet [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Žalobkyně rovněž předložila rámcové smlouvy o úvěru [číslo] jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] obě ze dne [datum], kdy tyto smlouvy nejsou žalovaným podepsány. Ze shora uvedených smluv vyplývá, že žalobkyně disponuje osobními údaji o žalovaném. Dále žalobkyně předložila standardní informace o spotřebitelském úvěru rovněž s absentujícím podpisem žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne [datum] byla mezi žalobkyní jako postupníkem a [právnická osoba] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2020, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 9. 1. 2020. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 8 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku 8 000 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu smlouvu o úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalovaného nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedl jakoukoli úhradu žalobkyni či její právní předchůdkyni. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, nebylo v řízení prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, za takovou výzvu je tedy třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému odeslána dne 10. 7. 2020. Tuto je tak dle § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15. 7. 2020. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (17. 7. 2020) v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku). 10. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 8 000 Kč a úroku z prodlení z této částky jdoucích od 17. 7. 2020 do zaplacení a žalobě v této části výrokem I. rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za období od 28. 11. 2019 do 16. 7. 2020, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 870,03 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 920 Kč a dále částky 1 200 Kč, nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 8 000