7 C 88/2020-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 438 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,06 Kč od 17. 10. 2019 do 1. 11. 2019, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 438 Kč od 2. 11. 2019 do zaplacení, s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěr, a to za použití prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno] a SMS zpráv. Před samotným uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí úvěru, kterou odeslal žalobkyni, kdy nutným předpokladem pro odeslání bylo seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy, jakož i se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, kdy s nimi odesláním výslovně souhlasil. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 99 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, na základě čehož vznikl žalobkyni rovněž nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy. Celková dlužní částka činí 3 438 Kč, kdy tato částka představuje jistinu (3 000 Kč), poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, dále žalobkyně požaduje poplatek za nadstandardní službu SMS ve výši 49 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 90 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. 2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 21. 1. 2021 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr. 3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou přítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v jeho nepřítomnosti.. 4. Žalobkyně předložila Úvěrovou smlouvu ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 3 000 Kč, smlouva není žalovaným podepsána. Ve smlouvě jsou uvedeny kontaktní údaje žalovaného, mimo jiné i bankovní účet žalovaného ([bankovní účet]). Z potvrzení o platbě (the pay) vyplývá, že dne [datum] byla zaslána částka 3 000 Kč na účet [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. Dále žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z výpisu čerpání žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobkyně čerpal celkem 3 000 Kč a neuhradil zpět ničeho. V předžalobní výzvě ze dne 16. 9. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 17. 9. 2019. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně poskytla žalovanému 3 000 Kč, žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými. Předžalobní výzvou ze dne 16. 9. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 3 000 Kč, žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 15. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr spláce