8 C 227/2021-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 12 808 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 23,16 Kč od 8.2.2021 do 15.2.2021 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 808 Kč od 16.2.2021 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 11.5.2020 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu na webu [webová adresa]. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl bezhotovostně úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 330 Kč. Dále žalobce uvedl, že se zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, provedl šetření v příslušných registrech, např. exekucí či insolvenčním rejstříku, posoudil výdaje a příjmy žalovaného, věk, rodinný stav apod. Žalovaný uhradil žalobci celkem 2 Kč za služby prodloužení splatnosti úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině 9 999 Kč, 2 279 Kč na sjednaných poplatcích, které žalobce dále zevrubně specifikoval, 300 Kč sjednaná smluvní pokuta a 200 Kč jako účelně vynaložené náklady žalobce. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce. 2. V podání ze dne 5.10.2021 žalobce zevrubně rozvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Žalobce předně doložil několik listin nepodepsaných žalovaným, a sice úvěrovou smlouvu, sazebník poplatků a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. K tomu žalobce dále doložil„ printscreen“ ze svého interního software, z nějž vyplynulo, že dne 9.5.2020 zaslal na telefonní [číslo] formou [příjmení] [příjmení] kód k podpisu smlouvy o úvěru. Z potvrzení o platbě ze dne 11.5.2020 a výpisu čerpání úvěru vyplynulo, že žalobce zaslal tohoto dne na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Z oznámení [právnická osoba] vyplynulo, že se jednalo o účet žalovaného. Dále žalobce doložil rovněž oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného. Z výpisu čerpání zároveň vyplynulo, že žalovaný uhradil 2 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 8.1.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 11.1.2021. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 10 000 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti uhradil celkem 2 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu shora uvedenou dne 11.1.2021. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr až do výše 10 000 Kč, což dle výpisu z účtu učinil do výše 10 000 Kč a žalovaný zaslal žalobci v této souvislosti celkem 2 Kč. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet (a svou neúčastí při jednání soudu se vzdal možnosti být poučen ve smyslu dalšího doplnění této okolnosti). Z doložených listin pouze vyplývá, že v úvěrové smlouvě bylo pouze uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 9 500 Kč a výdaje 5 500 Kč, aniž by tyto položky byly jakkoliv doloženy či v případě výdajů dále specifikovány. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu a výdajích žalovaného rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o jeho poměrech a tedy také schopnosti splácet úvěr. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně, žalobci tak např. ničeho nebránilo, aby si od žalovaného vyžádal výpis z bankovního účtu za posledních několik měsíců, když taková listina by mu poskytla poměrně ucelený obraz o finančních poměrech žalovaného. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 2 Kč, zbývá tedy uhradit 9 998 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaný k doložené upomínce žalobce odeslané dne 11.1.2021, a která je tedy dle § 573 občanského zákoníku doručená třetí pracovní den po odeslání, bezodkladně ne