8 C 233/2021-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 43 101,28 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 334,56 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 43 101,28 Kč od 1.4.2021 až do zaplacení a úrokem z částky 40 225,50 Kč ve výši 22,68 % ročně od 1.4.2021 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4.9.2020, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu [právnická osoba], odštěpný závod, [IČO] pod obchodní značkou [jméno] bank! (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) .Ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem, pojistným a poplatky. Žalovaný čerpal celkem 40 225,50 Kč. Podmínky smlouvy řádně neplnil, proto [anonymizována dvě slova] od smlouvy odstoupil s účinností ke dni 31.3.2021. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu v dané výši, pojistné ve výši 959,35 Kč, poplatky ve výši 800 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 1 116,43 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 15.4.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. 2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že poměry žalovaného byly zjišťovány při uzavírání předmětné smlouvy, kdy žalovaný prohlásil relevantní skutečnosti v žádosti o úvěr. Zde uvedl, že výše jeho příjmů činí 65 000 Kč měsíčně, celkové výdaje domácnosti pak činí 6 000 Kč měsíčně. [anonymizována dvě slova] také prověřil žalovaného v registrech SOLUS a NRKI/BRKI, údaje o nákladech na bydlení ověřil s tabulkou pro minimální náklady na bydlení, zohlednil i minimální disponibilní příjem. Dále pak žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem. 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzal osobně na adrese další), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. Ze smlouvy uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným dne 4.9.2020 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany [anonymizována dvě slova] ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem s tím, že částka 22 897 Kč byla určena na nákup zboží. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 65 000 Kč ze zaměstnání u Ministerstva obrany, celkové náklady domácnosti činí 6 000 Kč. Ke smlouvě žalobce dále doložil produktové a všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které byly sjednány jako jejich součást a informace o spotřebitelském úvěru. 6. Z dopisu [anonymizována dvě slova] adresovaného žalovanému ze dne 26.2.2021 vyplynulo, že právního předchůdce žalobce tímto odstoupil od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným. 7. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 18.2.2020, jíž rovněž adresoval žalovanému s tím, nechť uhradí dluh z úvěru s výstrahou odstoupení od smlouvy. 8. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] vyplynulo, že žalovaný čerpal v době od 4.9.2020 do 23.9.2020 celkem 39 585,50 Kč, nesplatil ničeho. 9. Z oznámení ze dne 28.4.2021 vyplynulo, že [anonymizována dvě slova] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 28.4.2021. 10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 10.5.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15.4.2021 mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 39 585,50 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v úvěrové smlouvy, kde žalovaný vyplnil údaje o svých příjmech a výdajích, jak je shora uvedeno. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 39 585,50 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v d