8 C 255/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 30 000 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 20 000 Kč od 29.8.2020 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 692,60 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 4 600 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 22.2.2019 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 11.10.2018 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytlo [anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, úrokem ve výši 4 600 Kč, do 24.3.2019 Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal včetně procesu zaslání verifikační platby žalovaným. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení žalovaného do 6.8.2020 z částky dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8.9.2020. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34 600 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 600 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení je požadován v zákonné výši z dlužné jistiny za dobu po splatnosti dluhu, tedy od 25.3.2019 do 10.8.2020. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Z oznámení ze dne 8.9.2020, které bylo dle poštovního archu odesláno žalovanému dne 9.9.2020, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 3.5.2021 vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a [anonymizováno] a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil písemnosti nepodepsaných žalovaným, a sice smlouvu o úvěru a obchodní podmínky. Dále žalobce doložil rovněž tabulku obsahující kontaktní údaje na žalovaného a údaje o předmětném úvěru. Z výpisu z bankovního účtu [právnická osoba] vyplynulo, že dne 22.2.2019 bylo odesláno na bankovní účet č. [bankovní účet] označený jménem a příjmením žalovaného 20 000 Kč. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [anonymizováno] zaslal dne 22.2.2019 žalovanému na jeho bankovní účet 20 000 Kč. Žalovaný v dané souvislosti neuhradil [anonymizováno] či žalobci ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupilo [anonymizováno] žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 9.9.2020, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že [anonymizováno] poskytl žalovanému bezhotovostně 20 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i listina označená žalobcem jako potvrzení o platbě prokazující poskytnutí výše uvedené částky mezi zmíněnými subjekty nevykazuje přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejich obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem (např. doložením zmiňované verifikační platby). Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného a vzorem smlouvy, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje [anonymizováno] sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a ten následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). 9. Z provedeného dokazování, a žalobce konečně ani v žalobě takovou skutečnost netvrdil, také nevyplynulo, že by se [anonymizováno] zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Je pravdou, že zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Z daného pohledu je pak třeba považovat předmětnou smlouvu, i kdyby žalobce prokázal její uzavření, za neplatnou. 10. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až předžalobní výzvu odeslanou žalovanému dne 9.9.2020. Tuto je třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občan