8 C 341/2021-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 5 904 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 990,48 Kč a dále úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 904 Kč od 19.12.2020 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14.6.2007, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 4 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 2 560 Kč po 164 Kč týdně, když poslední splátka byla splatná dne 20.3.2008. Žalovaný své platební povinnost řádně neplnil, uhradil v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze 656 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. 2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu, proti němuž brojil žalovaný odporem, kde uvedl, že [obec] národní bance ničeho nedluží a od roku 2016 nemohl ani žádnou smlouvu uzavřít, neboť byl ve výkonu trestu odnětí svobody. 3. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že předmětná smlouva byla uzavřena ještě před účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost zakotvil. 4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 14.6.2007 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 40 týdenních splátkách po 164 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. 6. Z oznámení ze dne 6.1.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 1.2.2021. 7. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 29.7.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 4 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 656 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 10. Dle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Dle § 559 odst. 2 občanského zákoníku musí být dluh splněn řádně a včas. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 13. Podle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. 14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 4 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 656 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 15. Předně soud konstatuje, že s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy, resp. na datum vzniku bezdůvodného obohacení, posoudil věc dle občanského zákoníku. 16. Závěr o neplatnosti smlouvy vychází ze skutečnosti, že žalobce nijak netvrdil a tím méně prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou půjčku. V daném případě je nepochybné, že právní vztah mezi právním předchůdcem a žalovaným naplňuje parametry spotřebitelského úvěru (§ 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru). Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr sice do českého právního řádu v době uzavření nebyla implementována, nicméně tato však na právního předchůdce žalobce dopadala i bez ohledu na zákonnou úpravu, když Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Takovou smlouvu je pak třeba shledat neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. S odkazem na výše uvedené tedy soud smlouvu shledal neplatnou. 17. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 4 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 656 Kč, zbývá tedy uhradit 3 344 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 559 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 1.2.2021. Toto je třeba považovat dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4.2.2021, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 517 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 517 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl. 18. Pro úplnost soud uvádí k obraně žalovaného, že nikdo v žalobě netvrdil, že by závazek žalovaného měl vzniknout ve vztahu k [obec] národní bance. Pokud bylo o této instituci hovořeno, tak pouze ohledně vyčíslení úroků z prodlení, které jsou dle zákonné úpravy přímo odvislé od tzv. repo sazby, kterou [obec] národní banka pravidelně stanovuje. Pokud pak žalovaný namítal, že žádnou smlouvou nemohl uzavřít, neboť od roku 2016 je ve výkonu trest