16 C 161/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 12.724,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 729,87 Kč, s úroky a s úroky z prodlení specifikovanými v žalobním návrhu. Svůj nárok opíral o skutečnost, že dne 27.10.2016 uzavřel žalovaný s žalobcem rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 8.5.2019 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 15.000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 18.5.2019 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází (úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru a dále informace z některých společností patřících do skupiny [anonymizováno]). Protože žalovaný naplnil podmínky, byl kontokorent zablokován. Vzhledem k tomu, že došlo k závažnému porušení smluvních podmínek žalovaným, přistoupil žalobce dne 3.1.2022 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 15.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 729,87 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 1.10.2021 do 2.1.2022). O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný informován zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 33.1.2022. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne 6.1.2022 částku 2.275,71 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu dlužné pohledávky na úhradu jistiny kontokorentu. V podání ze dne 25.8.2022 žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Osobní údaje žalobce ověřuje podle informací z klientových dokladů, údaje o finanční situaci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Žalobce u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Žalovaný uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 40.000 Kč (toto žalobce ověřil výpisem z účtu žalovaného, na který byla žalovanému vyplácena mzda). Žalobce si vyžádal dne 8.5.2019 úvěrovou zprávu, přičemž žalovaný byl nalezen v Bankovním registru klientských informací bez aktivních produktů. Žalobce dále uvedl, že kontokorent je chápán jako úvěr sloužící k překlenutí monmentální nepříznivé finanční situace žadatele, s tímto je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí. Čerpání kontokorentu probíhá prostřednictvím provádění transakcí na běžném účtu, tedy kdykoliv byl účet žalovaného přečerpán, došlo k čerpání kontokorentu. Poprvé byl kontokorent čerpán dne 15.3.2021. Pokud jde o splácení úvěru, jedná se o nesplátkový produkt a žalovaný byl zavázán hradit naúčtované úroky. Žalobce strhává úroky z kontokorentu za daný kalendářní měsíc z běžného účtu. Dle přehledu plateb ke kontokorentu je zjevné, že žalovaný nehradil naúčtované úroky od 1.10.2021. V podání ze dne 25.8.2022 žalobce sdělil soudu, že žalovaný po podání žaloby uhradil dne 9.3.2022 částku 68 Kč. Tuto částku započetl žalobce na úhradu jistiny. Žalobce vzal zpět žalobu pro částku 68 Kč na jistinu, pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení, pro smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z částky 68 Kč od 9.3.2022 do zaplacení. Protože žalobce vzal žalobu částečně zpět v době, než soud začal ve věci jednat, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I.). Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena dne 17.6.2022. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Z výpisu z běžného účtu za období 1.2.2019 – 30.4.2019 soud zjistil příjmy a výdaje na běžném účtu žalovaného. V únoru 2019 činil příjem od zaměstnavatele 40.095,72 Kč, další příjmy žalovaného částka 3.004,16 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 41.335,63 Kč. V březnu 2019 činil příjem od zaměstnavatele 39.841,14 Kč, další příjmy žalovaného částka 1.002,81 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 45.625 Kč. V dubnu 2019 činil příjem od zaměstnavatele 39.958,89 Kč, další příjmy žalovaného částka 8.500 Kč a celkové výdaje žalovaného činila částka 42.482,92 Kč. Podle rámcové smlouvy [číslo] byla mezi žalobcem a žalovaným dne 27.10.2016 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby včetně platebních (běžný účet a debetní kartu). Podle dodatku [číslo] ze dne 8.5.2019 poskytla banka žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15.000 Kč přečerpáním běžného účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet s tím, že kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání. Kontokorent je úročen úrokovou sazbou 18,9% RPSN je 20,69%. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí je 17.842,75 Kč. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal. Dopisem ze dne 3.1.2022 žalobce vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů a to částky 15.854,16 Kč. Pokud částku neuhradí do 12.1.2022, bude na něj podána žaloba. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Žalobce uzavřel dne 27.10.2016 s žalovaným rámcovou smlouvu o bankovních službách. Dodatkem ze dne 8.5.2019 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru s možností přečerpání, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného do výše 15.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil povinnosti, jak bylo sjednáno, žalobce ukončil poskytování kontokorentu. Protože žalovaný dlužnou částku nesplatil, žalobce zesplatnil úvěr ke dni 3.1.2022 a vyzval žalovaného k uhrazení dluhu do 12.1.2022 dopisem ze dne 3.1.2022. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanove