28 C 28/2022-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 28 475 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ [anonymizováno]“), a žalovaným byla dne 9. 4. 2020 elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému bankovním převodem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 30 296 Kč do 10. 5. 2020 Žalovaný své povinnosti řádně neplnil. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 30 000 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 25 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 375 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 475 Kč a nákladů na upomínání ve výši 1 150 Kč, jež však žalobkyně neučinila předmětem řízení. Dne 29. 3. 2021 původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaný, ač písemně upomínán, žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Podáním doručeným soudu dne 1. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do požadavku na zaplacení částky 1 525 Kč a částky 3 475 Kč zpět. Soud proto podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v dotčené části řízení zastavil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník pomocí prostředků komunikace na dálku dohodli, že společnost žalovanému poskytne neúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet ča žalovaný úvěr společnosti vrátí v základní době splatnosti do 10. 4. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 380 Kč. Zadáním hesla žalovaný potvrdil, že s obsahem smlouvy souhlasí. Jak bylo zjištěno z výpisu z účtu [číslo] dne 11. 3. 2020 bylo ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol], odepsáno 6 000 Kč, dne 12. 3. 2020 bylo ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol], odepsáno 7 000 Kč, dne 16. 3. 2020 bylo ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol], odepsáno 3 000 Kč a dne 23. 3. 2020 bylo ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol], odepsáno 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol] bylo dne 19. 3. 2020 prostřednictvím platební brány The Pay zasláno 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet], [variabilní symbol] bylo dne 23. 3. 2020 prostřednictvím platební brány The Pay zasláno 4 000 Kč Celkem tedy bylo na účet žalovaného poukázáno 25 000 Kč. 6. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s obsahem odpovídajícím žalobě neprokázala. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 9. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 6 000 Kč, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. 15. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a