31 C 114/2022-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 35 750 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 10 750 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalované poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2020 a ve znění dodatku ze dne 29. 2. 2020, na základě kterých byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč (20 000 Kč v hotovosti a 5 000 Kč převodem na účet), který se žalovaná zavázala vrátit, což však neučinila. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, uvedla však, že však již důkazy o provedených kontrolách nearchivuje. 2. Žalobkyně po zahájení řízení a před zahájením prvního jednání ve věci vzala podanou žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 5 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 750 Kč částečně zpět (nikoliv pro chování žalované), a proto soud ve výroku I. rozhodl podle § 96 odst. 1 a 2. o.s.ř. o částečném zastavení řízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 5. 9. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2020 a ve znění dodatku ze dne 29. 2. 2020 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. První část úvěru ve výši 20 000 Kč byly vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy dne 26. 2. 2020 a druhá část dle dodatku dne 29. 2. 2020 převodem na účet žalované, ze kterého před tím zaslala verifikační platbu 0,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne 11. 6. 2021, což žalované oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2021 odeslaným dne 29. 6. 2021. Dopisem ze dne 8. 5. 2020 a ze dne 9. 11. 2021 (odeslaným dle potvrzení o podání dne 11. 11. 2021) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 26. 2. 2020 ve znění dodatku ze dne 29. 2. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 25 000 Kč, ze které žalovaná dosud nic neuhradila. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala, přičemž tuto skutečnost i sama žalobkyně přiznává a je to ostatně i důvod, pro který brala podanou žalobu částečně zpět. Soud tak nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 25 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud ani z části neudělala a zbývá jí tak uhradit 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 4. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 8. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 15. 6. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku III. rozsudku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 216 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 6 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 430 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 750 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 53 % (výrok II.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaná v rozsahu 47 % % (výrok I. – žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalované, a zamítavý výrok III.), a proto žalobkyni náleží 6 % z celkové výše náhrady nákladů 3 608 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že částečné zpětvzetí žaloby učinila z vlastní iniciativy (nikoliv pro chování žalované) s ohledem na důkazní nouzi, o které měla mít povědomí už před podáním žaloby, a proto jej soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.