31 C 340/2021-61 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 21 168 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] žalované poskytla dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 8. 2020 a ve znění dodatku ze dne 12. 11. 2020, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit, což však neučinila. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, uvedla však, že zjištěné důkazy o provedených kontrolách nearchivuje. 2. Žalobkyně po zahájení řízení a před zahájením prvního jednání ve věci vzala podanou žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 220 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 168 Kč částečně zpět (nikoliv pro chování žalované), a proto soud ve výroku I. rozhodl podle § 96 odst. 1 a 2. o.s.ř. o částečném zastavení řízení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 3. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se z jednání omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 28. 8. 2020 ve znění dodatku ze dne 12. 11. 2020 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 18 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. Podle výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně postupně zaslala částku 18 000 Kč na účet žalované, ze kterého zaslala verifikační platbu 0,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což žalované oznámila dopisem ze dne 10. 6. 2021 odeslaným dne 11. 6. 2021. Dopisem ze dne 10. 7. 2021 a ze dne 1. 9. 2021 (odeslaným dle potvrzení o podání dne 3. 9. 2021) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání žalobkyně soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 28. 8. 2020 ve znění dodatku ze dne 12. 11. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 18 000 Kč, ze které žalovaná dosud nic neuhradila. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala, přičemž tuto skutečnost i sama žalobkyně přiznává. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 18 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud ani z části neudělala a zbývá jí tak uhradit 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 14. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 15. 2. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 8. 6. 2021. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 18 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku III. rozsudku zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 885 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 38 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 059 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 21 168 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby), z částky 150 Kč za jednoduchou předžalobní výzvu, včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 220,50 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69 % (výrok II.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaná v rozsahu 31 % (výrok I. – žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalované, zamítavý výrok III.), a proto žalobkyni náleží 38 % z celkové výše náhrady nákladů 2 329,50 Kč. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.