34 C 202/2021-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 813,02 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 20. 4. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Smlouva“). Žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr splatit. Žalovaná na základě Smlouvy celkem čerpala finanční prostředky ve výši 9 800 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně a včas, pročež své závazky neuhradila do jejich splatnosti dne 30. 5. 2016. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně ve formě smlouvy o zápůjčce. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši do 9 800 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně uhradit do 40 dnů. RPSN činilo 1 054,62 %, prostředky měly být zaslány na účet č. [bankovní účet]. 6. Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla zaslána částka 9 800 Kč s identifikací [anonymizováno] [číslo]. 7. Z ověření úvěruschopnosti klienta ze dne 24. 11. 2020 vystavený [právnická osoba] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dle tohoto prohlášení ověřila úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná neměla více jak 3 závazky u předchůdkyně žalobkyně a žádný závazek u jiných věřitelů, neměla žádnou exekuci a ani záznam v insolvenčním rejstříku. Žalovaná byla ověřena v insolvenčním rejstříku, CEE, DB inkasních agentur. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení svých pohledávek za žalovanou na žalobkyni. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 2. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 24 260,45 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 11. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 12. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 9 800 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované převodem na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Výše poskytnutého nesplaceného úvěru ke dni 2. 2. 2021 činila 32 972,44 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem. 14. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 18. 8. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma prohlášení třetí osoby, že tato kontrolovala záznamy v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí (CEE) a databázi inkasních agentur. Předchůdkyně žalobkyně si tak nenechala předložit žádné doklady potvrzující údaje poskytnuté žalovanou, a vycházela tak při uzavírání Smlouvy čistě z jejich prohlášení a svých interních modelů. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalované vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli modely předchůdkyně platí. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaná byla o postoupení pohledávek na žalobkyni informována dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 2. 2. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky celkem ve výši 9 800 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU, následkem čehož je Smlouva neplatná neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vy