45 C 33/2022-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 12. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 6 303,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) s žalovaným uzavřela dne 12. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, a to prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně [webová adresa]), kdy smlouva byla podepsána elektronicky prostřednickým SMS kódu, a to po provedené registraci a vytvoření uživatelského účtu žalovaného. Žalovaný podal žádost o uzavření smlouvy, kdy si na webových stránkách zvolil parametry požadované smlouvy, předložil osobní údaje a dokumentaci a potvrdil podání žádosti. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválila uzavření smlouvy a zaslala žalovanému předsmluvní informace a znění smlouvy. Žalovaný v účtu na webových stránkách kliknutím potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy, předsmluvními informacemi a obchodními podmínkami, na to mu byla odeslána SMS zpráva na telefonní číslo, které uvedl při registraci, s unikátním SMS kódem, jehož zadáním a odesláním potvrdil přijetí smlouvy. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel dne 12. 4. 2021 na svůj bankovní účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu pod [variabilní symbol]. Žalovaný dlužil ke dni 10. 8. 2021 předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 7 303,40 Kč skládající se z poskytnuté částky 5 000 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a z úroků za období čerpání ve výši 1 553,4 Kč. Žalovaný před podáním žaloby dne 16. 9. 2021 uhradil na účet žalobkyně částku 1 000 Kč. Po odečtení této platby tak žalobkyně požaduje zaplacení částky 6 303,4 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. Úvěruschopnost žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Předchůdkyně žalobkyně neměla pochyby ohledně platební schopnosti žalovaného a bylo tak jeho žádosti o úvěr vyhověno. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána dne 23. 9. 2021 předžalobní upomínka prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouva o revolvingovém úvěru nebyla žalovaným podepsána. Předchůdkyně žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 12. 4. 2021 na bankovní účet žalovaného částku 5 000 Kč. Žalovaný zaplatil předchůdkyni žalobkyně 1 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 9. 2021 (odeslán žalovanému téhož dne) byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě 3 dnů. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. 12. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. 13. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 14. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 15. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 16. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konk