8 C 133/2022-36 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení 14 889,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 17.8.2021 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27.1.2020 se společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země], jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 10.3.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 14 889,26 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 16.8.2021. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala, jak je shora uvedeno. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná dluh řádně neuhradila i přes upomínání původního věřitele ani přes následné zaslání upomínky předžalobní. K prokázání skutečnosti, že majitelem a disponentem shora zmíněného účtu byla žalovaná, navrhl žalobce učinit dotaz na [právnická osoba] 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce doložil předžalobní upomínku kombinovanou s oznámením o postoupení pohledávky, které byly žalované dle přiloženého podacího lístku odeslány. Z nedatované faktury vystavené žalované shora uvedenou společností vyplynulo, že tato po ní požaduje uhradit žalovanou částku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobcem a společností shora uvedenou vyplynulo, že tímto byly žalobci postoupeny pohledávky, mj. i předmětná pohledávka za žalovanou. Dále žalobce doložil tabulku s údaji, kde jsou uvedeny kontaktní informace o žalované. Dále žalobce doložil několik listin nepodepsaných žalovaným, a sice Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodní podmínky a Smlouvu o revolvingovém úvěru. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce disponuje listinami shora uvedenými. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, což žalované oznámil a vyzval ji k úhradě s výstrahou soudního vymáhání. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z žádného provedeného důkazu ani při zohlednění pasivity žalované a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaná provedla jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalované a vzorem smlouvy a souvisejících listin, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje právnímu předchůdci žalobce sdělila žalovaná a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se úvěrová smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalované a ta následně vyjádřila, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). 7. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP, viz § 2 tohoto zákona, neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr jeho právní předchůdce zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, nicméně k této skutečnosti žádné důkazy nedoložil, a proto by soud i z tohoto důvodu musel předmětnou smlouvu shledat neplatnou. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 8. Žalobu však nebylo možno shleda