8 C 233/2022-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 23 666 Kč spolu s příslušenstvím shora specifikovaným. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3.3.2021, která byla uzavřena elektronicky, což žalobce následně zevrubně popsal. Na základě smlouvy poskytl žalovanému daného dne 30 000 Kč bankovním převodem, které se žalovaný zavázal splácet. Toto řádně nečinil a žalobce tak dopisem ze dne 3.1.2022 od předmětné smlouvy odstoupil. Žalovaný v dané souvislosti uhradil pouze 6 340 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem. 2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud v řízení provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 3.3.2021 a obchodních podmínek, které byly sjednány jako její nedílná součást, vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit po 1 110 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 34,33 % ročně. Ke smlouvě jsou dále připojeny informace o spotřebitelském úvěru, její součástí je také prohlášení o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že tento pobírá mzdu 35 000 Kč, nájemné mu činí 1 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů 10 000 Kč měsíčně. K tomu žalobce dále doložil výpis ze svého interního software, z nějž je patrno, že došlo k elektronickému podpisu předmětné smlouvy. 4. Z výpisu z běžného bankovního účtu č. [bankovní účet] za období od 1.1.2021 do 31.1.2021 soud zjistil, že tento byl veden pro žalovaného, počáteční zůstatek činil - 4 687,61 Kč a konečný zůstatek 780,40 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za prosinec 2020 bylo zjištěno, že tento obdržel mzdu ve výši 39 168 Kč. Dále žalobce též doložil kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že dne 4.3.2021 převedl na bankovní účet žalovaného 30 000 Kč. Z výpisu splátek zpracovaného ohledně předmětné smlouvy žalobcem vyplynulo, že žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 6 340 Kč. 5. Z dopisu ze dne 3.1.2022 soud zjistil, že tento adresoval žalobce žalovanému s tím, že odstupuje od předmětné smlouvy z důvodu neplnění povinností žalovaným, kterého též vyzývá k okamžité úhradě dluhu ze smlouvy. Dle poštovního archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 5.1.2022. Z dopisu ze dne 4.4.2022 soud zjistil, že tento adresoval žalobce žalovanému s tím, že tohoto s výstrahou soudního vymáhání vyzývá k úhradě předmětného dluhu. Dle poštovního archu byla písemnost žalovanému odeslána dne 5.4.2022. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 6 340 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal ve smlouvě, opatřil si též výpis z jeho bankovního účtu a výplatní pásku. Žalovanému bylo dne 5.1.2022 odesláno odstoupení od smlouvy, jehož součástí byla okamžitá výzva k zaplacení dluhu ze smlouvy. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 6 340 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 9. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce v ohledu řádného zkoumání úvěruschopnosti neučinil ani žádná žalobní tvrzení, což je jeho primární povinností. Pouze pro úplnost tak soud uvádí, že z provedených důkazů spíše vyplývá opak, když informace o výdajích žalovaného uvedené v uzavřené smlouvě jsou nedostatečné a nevěrohodné (nájemné ve výši 1 000 Kč) a z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že není schopen žádných splátek či zjevně nikoli splátek uvedených ve smlouvě. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 10. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému