28 C 156/2021-107 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020, ve znění jejích oprav a doplnění, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vysoká Pec, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Kyjice, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Nové Sedlo nad [příjmení], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Nové Sedlo nad [příjmení], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Vrskmaň, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] (k. ú. Pohlody), pozemku parc. [číslo] katastrální území Drmaly, který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] [obec], který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, který byl dle předchozích pozemkových evidencí označen jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké [obec], která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] části pozemku parc. [číslo] katastrální území Podhůří u Vysoké Pece, která byla dle předchozích pozemkových evidencí označena jako p. [číslo] všechny vyznačeny v Grafickém znázornění srovnávacího sestavení vyhotoveném XI/2021 Ing. [jméno] [příjmení] pro příslušná katastrální území, a nahradil tak rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj, sp. Zn. [anonymizováno] [rok] [číslo], [číslo jednací] ze dne 21. 2. 2020. 2. V žalobě uvedl, že povinnými osobami ke dni 24. 6. 1991 byly [anonymizována tři slova] [část obce] [anonymizováno], jejichž právním nástupcem je [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], a dále [anonymizováno] [země] [obec], [anonymizováno], přičemž Státní pozemkový úřad vyšel z předpokladu, že vlastníkem výše uvedených nemovitostí byl pan [příjmení] [celé jméno žalobce], a proto nesprávně uzavřel, že žalobce není oprávněnou osobou. 3. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že oprávněnou osobou je, neboť [anonymizováno] [celé jméno žalobce] měl označené nemovitosti nabýt na základě směnné smlouvy z 15. 7. 1941 uzavřené mezi [anonymizováno] [celé jméno žalobce] a jeho otcem, tj. pradědem žalobce, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] však zemřel dne 22. 12. 1938 a zanechal po sobě osm dětí. Dva syny, [jméno] [celé jméno žalobce], otce původního dalšího účastníka - pana [jméno] [celé jméno žalobce], a druhého syna, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], děda žalobce, a dále šest dcer. Všechny pozůstalé děti byly dle žalobce neopominutelnými dědici a byly tak oprávněny k podílu na pozůstalosti po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]. 4. Okruh neopominutelných dědiců je definován ust. § 762 ABGB. Ust. § 763 ABGB dále doplňuje, že za potomky se považují i vnuci a pravnuci, za rodiče taktéž prarodiče zůstavitele. Povinný díl představoval obligační nárok dědiců a nesměl jim být upřen. Úprava obsažená v § 765 a § 766 nerozlišovala mezi zletilými a nezletilými potomky, z čehož vyplývá, že nezletilcům nezaručovala vyšší ochranu, jak je v současné době obvyklé. Dětem bez rozdílu věku tedy náležela jedna polovina toho, co by obdržely při zákonné dědické posloupnosti, a díl předků byl stanoven na jednu třetinu toho, co by obdrželi při zákonné dědické posloupnosti. Směnná smlouva měla být uzavřena tři roky po smrti [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], a absentuje na ní jak podpis [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], souhlas potenciálních dědiců (včetně děda žalobce, jako neopominutelného dědice v rámci dědictví po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce]), tak souhlas dědického soudu, a zjevně proto nemohla být titulem pro nabytí vlastnictví uvedených nemovitostí [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. 5. Nadto [anonymizováno] [celé jméno žalobce] před nacisty emigroval a z pověření [jméno] [jméno] pracoval nejprve v průběhu 1941 jako vyslanec a od roku 1942 jako československý vyslanec ve Spojeném království. Došlo-li k převzetí nemovitostí státem na základě zápisu sepsaného dne 26. 3. 1948 o převzetí a předání dvora [obec] podle zák. č. 142/1947 Sb., nemohlo tak být učiněno po právu vůči [anonymizováno] [celé jméno žalobce], který nemohl být zákonným vlastníkem uvedených nemovitostí s ohledem na neplatnost směnné smlouvy. 6. K odejmutí nemovitostí mohlo dle žalobce dojít buď vůči pozůstalosti (hereditas iacens) či vůči„ zůstavitelům“ (správně má být nejspíše uvedeno dědicům), kterým byl též přímý předek žalobce. 7. Žalobce, jehož děd, [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], byl jedním z dětí a tedy i neopominutelných dědiců majetku po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], je tak oprávněn žádat vydání předmětné nemovitosti také z důvodu, že splňuje podmínky dle § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zák. č. 229/1991 Sb.“). 8. S odkazem na tvrzené žalobce navrhl, aby soud jako předběžnou otázku posoudil závěry dědického řízení po [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] a v té souvislosti i platnost směnné smlouvy, která měla být uzavřena po smrti [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] s [anonymizována tři slova] a být titulem pro nabytí předmětných nemovitostí. 9. Žalovaný č. 1 k žalobě uvedl, že podaná žaloba neobsahuje zákonem požadované náležitosti, není v ní uvedeno, kdy žalobce obdržel rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a není tak zřejmé, kdy mu začala běžet dvouměsíční lhůta k podání žaloby. 10. Návrh přesně nevymezuje spor, který byl projednán správním orgánem, odkazuje pouze na spisovou značku, neobsahuje ani tvrzení rozhodných skutečností, na jejichž základě by soud mohl učinit předběžný závěr o včasnosti žaloby, věcné legitimaci i zásahu do soukromých práv žalobce. 11. Žalobce pak ani neoznačil účastníky, s nimiž by mělo být v řízení jednáno, resp. učinil tak až v podání ze dne 10. 1. 2021, tedy po lhůtě uvedené v ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., jejíž zmeškání nelze prominout. 12. K věci samé pak žalovaný č. 1 zdůraznil, že k tvrzení žalobce, že je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., neboť [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nebyl vlastníkem pozemků, když směnná smlouva ze dne 15. 7. 1941, jíž došlo k převodu majetku z již v tu dobu zesnulého [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] na [anonymizováno] [celé jméno žalobce], je neplatná, žalobce nenabídl žádné důkazy, a do spisu založil pouze rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 21. 2. 2020 a grafická znázornění srovnávacího sestavení vypracovaná Ing. [jméno] [příjmení]. 13. Zák. č. 229/1991 Sb. definuje pojem„ oprávněná osoba“ v ust. § 4 a to tak, že se musí jednat o fyzickou osobu, která naplní všechny zákonem předpokládané znaky a jedná se o osobu se stání příslušností k České republice, trvalým pobytem na území České republiky, která byla vlastníkem nemovitostí uvedených v § 1 cit. zák., které následně přešly na stát postupem dle § 6 zák. č. 229/1991 Sb. Podmínka trvalého pobytu byla následně z textu vypuštěna. Pokud by takový vlastník zemřel před uplynutím lhůty k uplatnění restitučního nároku, ust. § 4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb. definuje okruh dalších oprávněných osob tak, že jsou postupně v předem st