28 C 307/2022-87 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 425,42 Kč jako dluhu ze Smlouvy o [anonymizováno] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) dne 12. 11. 2003, v níž si strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. Žalovaný podmínky poskytování kontokorentního úvěru porušil tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž na běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a banka poskytování kontokorentního úvěru zrušila. Debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 15 225,42 Kč převedla dne 12. 7. 2004 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalovanému umožnila jeho úhradu ve splátkách spolu s úrokem a poplatky za vedení úvěrového účtu dle Sazebníku. Protože žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, banka dopisem ze dne 1. 11. 2004 úvěr zesplatnila ke dni 1. 11. 2004 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 15 425,42 Kč. Pohledávka však splacena nebyla. Pohledávku žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupila banka ke dni 21. 6. 2019 žalobkyni a žalovanému uvedenou skutečně písemně oznámila dne 17. 7. 2019. Žalovaný na oznámení ani na výzvu k úhradě nereagoval. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 225,42 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky z úvěru ve výši 30 % ročně z jistiny úvěru od 22. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 3 % ročně z dlužné částky. 2. Opatrovník žalovaného, který byl v roce 2017 omezen ve svéprávnosti, s podanou žalobou nesouhlasil. Poukázal na zdravotní stav žalovaného, který byl dán i v tvrzeném okamžiku uzavření předmětné smlouvy, a vyjma řady námitek proti úvěrové smlouvě samé uvedl, že žalovaný nárok je s ohledem na okamžik uzavření smlouvy, resp. splatnost tvrzeného závazku, v celém rozsahu promlčen. 3. U jednání dne 19. 1. 2023 opatrovník žalovaného na svém stanovisku setrval, přičemž žalobkyně ponechala úvahu o tom, zda je žalovaný nárok promlčen, na rozhodnutí soudu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav, který soud z důvodu procesní ekonomie omezil na zjištění skutečností souvisejících s uplatněnou námitkou promlčení. 5. V této souvislosti ze smlouvy o [anonymizováno] zjistil, že ji sjednala [právnická osoba] ([příjmení] shodné s IČO předchůdkyně žalobkyně) a žalovaný, obě smluvní strany ji opatřily svým podpisem dne 20. 9. 2021. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že banka se zavazuje zřídit pro klienta běžný korunový účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu k užívání platební kartu typu [anonymizováno] osobní. 6. Jak je zřejmé z Dodatku č. 3 ke smlouvě podepsaného dne 12. 11. 2003, banka zřídila klientovi k běžnému účtu rovněž přímé internetové bankovnictví. 7. Dle platební historie ke smlouvě [číslo] byl dne 12. 7. 2004 čerpán úvěr ve výši 15 225,42 Kč a dne 17. 8. 2004 byl vyčíslen poplatek ve výši 200 Kč. Dne 24. 6. 2019 byla připsána splátka odepsaného úvěru ve výši 2 190,94 Kč a pohledávka banky byla snížena na 12 834,48 Kč. 8. Z výpisů z úvěrového účtu č. 2019 a č. 2019 vedených na jméno žalovaného se podává, že ke dni 20. 6. 2019 a 21. 6. 2019 je evidován dluh za žalovaným ve výši 15 425,42 Kč. 9. Z dopisu [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] ze dne 1. 11. 2004 se podává, že žalovanému adresovala oznámení, v němž prohlásila úvěr č. [bankovní účet] za splatný ke dni 1. 11. 2004 a celkovou dlužnou částku vyčíslila na 15 425,42 Kč. Žalovaný byl současně vyzván k jejímu zaplacení na tam uvedený účet do 11. 11. 2004. 10. Ze smlouvy ze dne 18. 6. 2019 bylo dále zjištěno, že [právnická osoba] a žalobkyně se uvedeného dne dohodly, že banka žalobkyni postupuje soubor pohledávek popsaných v příloze smlouvy, mezi jinými i pohledávku za žalovaným. 11. Dle potvrzení ze dne 21. 6. 2019 [právnická osoba] písemně stvrdila, že jí byla dne 21. 6. 2019 na účet připsána úplata dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019. 12. Žalobkyně soudu nepředložila smlouvu o [anonymizováno], vzhledem k tvrzené splatnosti žalované pohledávky a námitce promlčení vznesené žalovaným soud žalobkyni nepoučoval dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., že neoznačila důkazy k prokázání uvedeného žalobního tvrzení. 13. Podle hlavy II. – ustanovení Přechodných a závěrečných – oddílu 1 - Přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není - li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto při posouzení žalobou uplatněného nároku postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). 14. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovení (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolává-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. 15. Podle § 100 odst. 2, věta prvá, obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. 16. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčení doba tříletá a běží ode dneč, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. 17. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 18. Podle § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. 19. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 20. Podle § 708 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 21. Podle § 708 odst. 2 obch. zák., smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu. 22. Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 23. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. 25. Tvrzený smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je s ohledem na ust. § 261 odst. 3 obch. zák. vztahem občanskoprávním. Tvrdila-li žalobkyně, že splatnost pohledávky ze smlouvy o úvěru (jejíž uzavření ovšem nebylo prokázáno, když bylo prokázáno pouze uzavření smlouvy o běžném účtu) nastala dne 11. 11. 2004, pak ode dne 12. 11. 2004 byl žalovaný s jejím zaplacením v prodlení a počala tak běžet zákonná tříletá promlčecí doba, resp. zákonná dvouletá promlčecí doba, bylo-li by lze uvažovat o žalované pohledávce bez existence smlouvy o úvěru jako o dluhu z bezdůvodného obohacení. V té byla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, pakliže se chtěla svého nároku úspěšně domoci, povinna uplatnit svou pohledávku u soudu. Promlčecí doba však marně uplynula dne 12. 11. 2007 (resp. o rok dříve). Pohledávku uplatnila u soudu až žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele, a to s odstupem cca 15 let, tedy v době, kdy je dlužná částka již jen naturálním závazkem žalovaného. Protože opatrovník žalovaného se promlčení pohledávky dovolal, soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.