7 C 153/2023-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 5. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 11 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 200 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 2 200 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 4 400 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a částkou 300 Kč představující poplatek za službu životní pojištění. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 335 Kč, s poslední splátkou dne 25. 7. 2019. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 4 940 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. 2. Dne 10. 5. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 30. 5. 2018 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 13 700 Kč, žije v nájmu, splátky úvěrů činily 1 500 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobkyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. 3. Žalobkyně ani žalovaný se, ač řádně a včas předvoláni (žalovanému předvolání doručeno fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavili. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 5. 2018 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 20 100 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 335 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 11 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný rovněž podpisem stvrdil požadavek pojištění [anonymizována dvě slova]. 5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, je nájemníkem, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba] od 16. 1. 2018 s čistým příjmem 13 700 Kč měsíčně, splátky úvěrů (zápůjček) činí 1 500 Kč, měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, osobní výdaje činí 4 000 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu (mzdový výměr). Žalovaný tuto listinu podepsal. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 4. 2. 2022. 8. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 14. 4. 2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 19. 4. 2022. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 4 940 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka, dále žalovaný doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, dvě výplatní pásky a dva vklady hotovosti na účet. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 12. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 20 000 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 480 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 60 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 2 668 Kč. Jelikož však soud shl