7 C 222/2023-78 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2023 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 23 901,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 5. 2020 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu [číslo] nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 22. 1. 2023 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 14 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 23 295 Kč. Jelikož žalovaná splnila všechny předpoklady pro poskytnutí úvěr, byl jí úvěr schválen a dne 23. 1. 2023 vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 459 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 17,9 %. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 13,97 Kč. Žalovaná však porušila povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 4. 2023 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 23 281,03 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 057,26 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně. 2. V podání došlém soudu dne 11. 7. 2023 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (20 000 Kč, [právnická osoba] a [právnická osoba]), žalovaná dále uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost a vlastní nemovitost, výši úvěru, dále měsíční příjmy ostatních členů domácnosti (celkový měsíční příjem domácnosti činil dle žalované 50 000 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti (dle žalované činily výdaje za bydlení 4 000 Kč, výdaje za léky, jídlo a dopravu 5 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti 5 000 Kč), výdaje domácnosti dle expertní analýzy (8 510 Kč) a výdaje žalované dle expertní analýzy (4 470 Kč). Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. 3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 4. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu rovněž nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu [číslo] ze dne 9. 5. 2020, dle předmětné smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně rovněž předložila Dodatek č. 14 k rámcové smlouvě [číslo] úvěr číslo [anonymizováno], kdy tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 23 295 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 459 Kč, měsíční pojistné činilo 40 Kč, roční úroková sazba činila 17,90 %. Součástí dodatku bylo pojištění schopnosti splácet, a dále obchodní podmínky žalobkyně včetně ceníku a rovněž podmínky pro používání úvěru. Z interní listiny žalobkyně vyplývá, že žalovaná dne 22. 1. 2023 požádala o půjčku, její žádosti bylo vyhověno, dále je v listině zaznamenáno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživovací povinnost, je vyučena, vlastní byt (dům), výdaje za bydlení činí 4 000 Kč, výdaje za léky, jídlo a dopravu dosahují částky 5 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč, splátky uvedené žalovanou činí 10 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, žalovaná je zaměstnána na dobu určitou u [právnická osoba] a [právnická osoba] Z přehledu plateb vyplývá, že celková načerpaná jistiny činila 23 295 Kč, žalovaná dne 24. 2. 2023 uhradila 13,97 Kč. Nesplacená jistina činila 23 281,03 Kč. Kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění činil 1 057,26 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 28. 4. 2023. Z výpisu z účtu [právnická osoba] za období od 23. 1. 2023 (č.ú. [bankovní účet]) vyplývá, že dne 23. 1. 2023 byla na účet přijata platba 23 295 Kč, z účtu byla odepsána částka 246,89 Kč (obchodní úrok kontokorentu). Dále z výpisu z běžného účtu [bankovní účet] za období od 5. 4. 2023 do 25. 5. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek byl záporný - 620 Kč. Z výpisu z běžného účtu [bankovní účet] za období od 1. 10. 2022 do 23. 1. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil zápornou hodnotu - 21 496,47 Kč, konečný zůstatek činil 713,97 Kč. 6. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 23 295 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila pouze 13,97 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 15. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, up