8 C 134/2023-122 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 47 413,23 Kč spolu se smluvními úroky specifikovanými ve výroku č. II tohoto rozsudku a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 200,39 Kč a 9 599,84 Kč od 12.1.2023 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 23.10.2017 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet [bankovní účet]. Dne 9.8.2021 účastníci řízení uzavřeli dodatek [číslo] k této smlouvě, jímž byla uzavřena úvěrová smlouva č. HU01026628, na jejímž základě byl žalovanému v den uzavření vyplacen úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet po 789 Kč měsíčně spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně počínaje dnem 14.9.2021. Jelikož žalovaný řádně neplnil povinnosti z úvěrové smlouvy, žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 2.1.2023. K tomuto dni dlužná jistina činila 37 200,39 Kč a dlužné smluvní úroky pak 1 415,80 Kč. Dne 22.4.2021 žalobce s žalovaným dále uzavřeli dodatek [číslo] ke shora uvedené rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně. I v tomto případě žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, proto žalobce i v tomto případě úvěr zesplatnil, a to rovněž ke dni 2.1.2023, kdy dlužná jistina činila 9 599,84 Kč a dlužný smluvní úrok pak 429,57 Kč. V obou případech se žalobce zabýval schopností žalovaného oba úvěry splácet. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (NRKI, BRKI a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný udělil v Rámcové smlouvě). Zbývající část žalobního nároku ve výši 613 Kč představuje poplatek 50 Kč za dva měsíční poplatky za neomezené zasílání informačních SMS, 200 Kč měsíční poplatek za výběry z bankomatů a 363 Kč je dlužné pojistné, k němuž se žalovaný přihlásil v rámcové smlouvě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 23.10.2017 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení dne 23.10.2017, jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb žalobcem ve prospěch žalovaného. Z dodatku [číslo] ke shora uvedené smlouvě, jenž byl mezi stranami uzavřen dne 22.4.2021, vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru do 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem. Z dodatku [číslo] ze dne 9.8.2021 pak vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru 40 000 Kč pro žalovaného, které se zavázal splácet po 789 Kč následujících 97 měsíců. Dodatkem [číslo] byl upraven den v měsíci související se splatností měsíčních splátek. Všechny zmíněné dodatky neobsahují podpis žalovaného, pouze záznam, že byl uzavřen prostřednictvím mobilního bankovnictví a blíže neurčený číselný kód. K rámcové smlouvě a jejím dodatkům žalobce dále doložil obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu, podmínky pro používání úvěru a ceník sjednané jako její součást a dále také formulář s informacemi o předmětném úvěru. 5. Z přihlášky k pojištění ze dne 13.10.2017 vyplynulo, že žalovaný se zavázal k úhradě pojištění ve výši 150 Kč měsíčně žalobci. K této žalobce dále doložil přehled cen pojištění a pojistné podmínky včetně informačního dokumentu o daném produktu pojištění. K těmto žalobce dále doložil pojistnou smlouvou, kterou ohledně sjednávání pojištění pro své klienty žalobce sjednal se společností [právnická osoba] 6. Z přehledu čerpání a splátek shora uvedených úvěrů jakož i splátkového kalendáře a výpisu z běžného účtu (za dobu od 17.10.2022 do 28.2.2023) vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s těmito čerpal od žalobce celkem 49 599,84 Kč a splatil 11 046 Kč. 7. Z výzvy ze dne 2.1.2023 vyplynulo, že tuto zaslal žalobce žalovanému k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z potvrzení o odeslání ze dne 4.1.2023 vyplynulo, že v tento den byla písemnost odeslána. 8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jak je shora uvedeno. Žalobce dále disponuje listinami shora specifikovanými. Žalovaný od žalobce čerpal celkem 49 599,84 Kč, žalovaný v souvislosti s čerpáním uhradil celkem 11 046 Kč. Dne 4.1.2023 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. V řízení předně nebylo dostatečně prokázáno, že by žalovaný uzavřel shora specifikované dodatky k rámcové smlouvě, na jejichž základě byly poskytnuty oba deklarované úvěry. Listiny obsahují záznam o tom, že byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, což je samozřejmě možné a občanský zákoník na takové situace pamatuje. Žalobce nicméně danou okolnost ani obecně netvrdí, tím méně pak dostatečně konkretizuje a prokazuje proces uzavření smlouvy (typicky např. zaslání ověřovací platby, ověřovací SMS, podepsáním s platným elektronickým podpisem atp.). Za takové situace soud nemůže dospět k dostatečně podloženému závěru, že skutečně došlo k uzavření shora uvedených dodatků jakožto podkladů pro poskytnutí úvěru a podmínek takového jednání. 13. I když soud pomine shora uvedené, tak je dále nutno vyzdvihnout, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce pouze obecně deklaroval, že vylustroval žalovaného v interních a externích databázích. I když žalobce tuto skutečnost nijak nedoložil, tuto by stejně bylo nutno shledat jako nedostatečnou, když je nutno zkoumat individuální a konkrétní poměry spotřebitele a alespoň v obecné rovině zjisti bilanci jeho příjmů a výdajů. Skutečnost, že se někdo nenachází v nějakém dlužnickém či bankovním registru apod., ještě nemůže zakládat dostatečný závěr o jeho úvěruschopnosti. Žalobci ničeho nebránilo alespoň rámcově ově