8 C 331/2022-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 33 854,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 154,78 Kč od 27.7.2022 do 17.10.2022, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 33 854,81 Kč od 18.10.2022 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 31 313,91 Kč od 18.10.2022 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 263,09 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 29.8.2021 úvěrovou smlouvu [číslo]. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 37 389 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 11 409 Kč, nicméně splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 12.7.2022. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 31 313,91 Kč, pojistného ve výši 240,90 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. 2. Účastníci řízení se z jednání soudu omluvili, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 29.8.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 38 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet, jak je shora uvedeno. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, žije u rodičů, a že je zaměstnána s měsíčním příjmem 25 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil úvěrové podmínky. Z výpisu čerpání žalované a„ opisu proplacení smlouvy“ vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpala celkem 37 389 Kč a uhradila zpět 11 409 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 12.7.2022, kde ji vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 13.7.2022. V předžalobní výzvě ze dne 29.7.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 1.8.2022. Z prohlášení zaměstnance žalobce [jméno] [příjmení] ze dne 17.10.2022 vyplynulo, že tento uvedl, že byla prověřena bonita žalované, byly zjištěny údaje ze smlouvy shora uvedené a dále skutečnost, že žalovaná již splácí třetí osobě ve výši 2 000 Kč měsíčně. Dále zde byl uveden seznam registrů, které žalobce v dané souvislosti prověřil (ISIR, SOLUS, MVCR, CEE) a dále také seznam interních registrů žalobce. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 37 389 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 11 409 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 38 000 Kč, což dle výpisu z účtu učinil ve výši 37 389 Kč a žalovaná zaslala žalobci v této souvislosti celkem 11 409 Kč. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalované úvěr splácet (a svou neúčastí při jednání soudu se vzdal možnosti být poučen ve smyslu dalšího doplnění této okolnosti). Z doložených listin pouze vyplývá, že v podepsané smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná a její příjem činí 25 000 Kč měsíčně, aniž by byl jakkoliv doložen. Především pak i ve formě nedoložených údajů nejsou vůbec zaznamenány výdaje žalované. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalované a informace o tom, že je svobodná a příjmy blíže nespecifikovaných dalších členů domácnosti mají činit 50 000 Kč, rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o jejích poměrech a tedy také schopnosti splácet úvěr. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 37 389 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vypl