8 C 351/2022-34 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 18 444,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 000 Kč od 25.11.2021 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jako úvěrovaný uzavřela s žalobcem dne 28.4.2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela stejného dne částku 8 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaná zavázala též uhradit úroky ve výši 0,9 % denně, tedy celkem vrátit do 24.11.2021 částku 16 876,92 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, žalobce dále zevrubně popsal z technického hlediska proces uzavření s tím, že žalovaná v rámci tohoto procesu musela byla užita bankovní identita žalované. Žalovaná své povinnosti neplnila, když žalobci ničeho neuhradila, tento tak v souladu s uzavřenou smlouvou nárokuje též smluvní pokutu ve výši 1 568 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vyplynulo, že jako její smluvní strany jsou uvedeni účastníci řízení, předmět smlouvy je vymezen shodně, jako je uvedeno shora v žalobních tvrzeních. Smlouva neobsahuje podpisy stran sporu, žalobce k této rovněž doložil listinu s informacemi o úvěru a obchodní podmínky. Z faktury [číslo] ze dne 28.4.2021 vyplynulo, že touto žalobce fakturoval žalované zaplacení jednotlivých splátek úvěru ve výši kolem 2 850 Kč měsíčně. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslal zmíněného dne 8 000 Kč. Dále žalobce předložil výpis z účtu č. [bankovní účet] za období listopadu 2020 až dubna 2021, z nějž vyplynulo, že tento vlastní žalovaná. Z období dubna 2021 vyplynulo, že pohyb aktiv představoval 50 580 Kč, pasiva pak 50 426,11 Kč, v březnu 2021 aktiva činila 12 670,49 Kč, pasiva pak 12 861,04 Kč, v únoru 2021 aktiva činila 8 790,65 Kč, pasiva pak 8 592,46 Kč, v lednu 2021 činila aktiva 16 688 Kč a pasiva 20 876,28 Kč, v prosinci 2020 činila aktiva 39 702 Kč, pasiva pak 35 603,32 Kč a v listopadu 2020 činila aktiva 16 686 Kč a pasiva 16 766,72 Kč. Z účtu dále nevyplývá pravidelný příjem žalované, dále vyplývá také čerpání dalších úvěrů ([právnická osoba] v dubnu 2021). Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalované včetně výpisu z pošty svědčícím o jejím odeslání žalované před podáním žaloby dne 9.6.2022. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce poskytl žalované dne 28.4.2021 částku 8 000 Kč. Dne 9.6.2022 žalobce odeslal žalované předžalobní upomínku. Žalobce disponuje listinami shora uvedenými. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.</b> 8. Z provedeného dokazování nešlo spolehlivě zjistit, že mezi stranami skutečně došlo k uzavření předmětné smlouvy. Žalobce sice zevrubně tvrdil otázky procesu uzavření smlouvy, nicméně k těmto ničeho nedoložil. Na druhou stranu pak bylo spolehlivě prokázáno, že došlo k poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 8 000 Kč. I kdyby žalobce uzavření předmětné úvěrové smlouvy prokázal, tak je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl žádná tvrzení (§ 86 odst. 1 zákona o SP). Jediným důkazem, který by snad mohl svědčit o zjištění poměrů žalované je výpis z jejího bankovního účtu. Z této listiny však vyplývá závěr opačný, když z doložené bilance žalované vyplývá, že tato neměl stálý příjem a měsíční pohyby na jejím účtu končily často se záporným zůstatkem či se zůstatkem naprosto minimálním nepostačujícím ke splátkám ve výši bezmála 3 000 Kč měsíčně. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnění tvrzení a důkazů. 9. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zák