7 C 179/2024-58 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 13 092,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, , v níž se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 18,90 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, vznikl v případě porušení podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen žalobkyně neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu žalobkyně ze dne 3. 5. 2023, v níž žalobkyně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedls ns evidenční účet pro splácení pohledávky 5058054063/0800. Ani přes zaslání předžalobní upomínky žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a ničeho neuhradil.V podání došlém soudu dne 1. 7. 2024 žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že nájem činí 3 000 Kč, výdaje 0 Kč, klient v žádosti uvedl, že jeho příjem činí 29 192 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu prohlásil, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné a toto stvrdil svým podpisem.Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 15. 9. 2021 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní bylo soudem zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu č. , č. účtu, . Úroková sazba činila 18,90 % ročně. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, ceník pro soukromou klientelu účinný od 27. 7. 2020. Shora uvedená úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána. Z výpisu z účtu , právnická osoba, , č. účtu, vedeného na jméno žalovaného vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 31. 7. 2021 činil 15,47 Kč, ke dni 31. 8. 2021 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného 348,44 Kč, dále ke dni 30. 9. 2021 vykazoval zápornou hodnotu – 1 751,44 Kč, dále ke dni 30. 11. 2022 činil rovněž zápornou hodnotu - 10 252,82 Kč, ke dni 31. 12. 2022 opět zápornou hodnotu - 10 262,75 Kč, ke dni 31. 1. 2023 - 10 525,50 Kč, ke dni 28. 2. 2023 - 11 672,50 Kč, ke dni 31. 3. 2023 - 12 835,25 Kč, ke dni 30. 4. 2023 - 13 092,75 Kč., ke dni 31. 5. 2023 0 Kč (dne 3. 5. 2023 proběhlo účetní vyrovnání pohledávky – dluh ve výši 13 092,75 Kč byl převeden na evidenční účet). Z dopisu - Poslední výzva k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy ze dne 5. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 13 198,42 Kč. Z přiloženého interního výpisu úvěru žalované („podklady pre súdne konanie“) bylo soudem zjištěno, že žalobkyně evidovala jednotlivé platby od data 3. 5. 2023 do 3. 1. 2024. Z předžalobní upomínky adresované žalované dne 20. 12. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 20. 12. 2023.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč, soud však shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou.Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalované. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezabývala příjmovou částí poměrů žalovaného (např. potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu), zcela pak pominula výdajovou položku. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného pak jednoznačně vyplývá, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet, když počáteční zůstatek na účtu v měsíci červenec 2021 činil 419,59 Kč a konečný zůstatek v tomto měsíci byl pouze v částce 15,47 Kč, dále v měsíci srpen 2021 činil konečný zůstatek na účtu 348,44 Kč, a v měsíci září 2021 již dosáhl debetní částky (- 1 751,44 Kč), nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopn