Žaloba o zaplacení částky 12.560,93 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se domáhal zaplacení částky 12.560,93 Kč s úrokem ve výši 969,2 Kč a úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 12.560,93 Kč od 22.4.2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 774,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 12.560,93 Kč od 22.4.2026 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28.7.2020 uzavřeli účastníci dne 28.7.2020 smlouvu o úvěru č. , hodnota, k , banka, kreditní kartě. Následně žalobce umožnil žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 10.000,- Kč. Žalovaná čerpala peněžité prostředky zejména prostřednictvím kreditní karty. Takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,9 % p. a. a žalovaná byla povinna je splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Dle smlouvy o úvěru je žalobce oprávněn účtovat žalované poplatky. Na základě opakovaného porušování povinnosti žalované splácet řádně a včas své peněžité závazky byla žalované dne 22.4.2025 odeslána „poslední výzva k zaplacení dlužné částky“ Následně bylo žalované zasláno oznámení o zesplatnění a veškeré závazky žalované byly prohlášeny za splatné ke dni 15.8.2025. Žalovaná k tomuto datu dlužila částku 12.635,75 Kč. Žalovaná tak ke dni 21.4.2026 dluží částku 14.304,64 Kč, představující jistinu ve výši 12.560,93 Kč, kapitalizovaný běžný úrok ve výši 969,20 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 774,51 Kč. Žalovaná byla k uhrazení dlužné částky vyzvána kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 6.5.2026.V podání ze dne 11.8.2026 žalobce uvedl, že žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované. Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu a bylo vyhodnoceno, že u žalované byla dána dostatečná platební kapacita pro splátky ve výši 500,- Kč (5 % z limitu). Příjem žalované byl zjišťován výpisem z účtu, který je veden u žalobce. V případě, kdy je žalobce schopen určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta vedeném u žalobce a čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobce zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů. Žalobce se tak spoléhá na informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele. Úvěr byl schválen na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na bankovním účtu klienta, kdy příjem byl ve výši 33.277,67 Kč (částka představuje průměr za dobu tří měsíců 4,5,6/2020), takto vypočtené příjmy dle transakcí na běžném účtu převyšují čisté měsíční příjmy ve výši 14.000,- Kč deklarované v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaná byla zaměstnána jako manuálně pracující na dobu určitou od 1.5.2017 do 31.3.2021 u města , adresa, . Výdaje pak byly stanoveny ve výši 9.098,- Kč na základě transakcí na běžném účtu a informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti, místo bydliště), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje a deklarované platby na pojištění. Žalovaná je svobodná a bydlí v nájemním bytě společně s dalšími dvěma osobami, nemá vyživovací povinnost vůči žádné další osobě. Životní náklady: pravidelné výdaje průměr 3 měsíců, tj. inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a nepravidelné výdaje jako transakce debetní kartou, výběry z bankomatů a náklady na úvěrové služby: interní (, Anonymizováno, ), ostatní úvěry jsou zjišťovány z CB registrů. Platební kapacita vypočítaná systémem činila 24.179,67 Kč, kdy platební kapacita pro splátku ve výši 500,- Kč (5 % z limitu) byla shledána jako dostatečná. Zadluženost žalované byla negativní a rizikovost klienta bylo 14 % a nevykazuje nestandartní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům. Žalovaná zpočátku splácela pravidelně celé splátky. První problémy se splácením žalobce zaznamenal až v lednu roku 2025 (po cca čtyřech a půl letech od uzavření smlouvy), tedy v době poskytnutí úvěru žalovaná byla schopná tyto splátky pravidelně hradit. Žalovaná vyčerpala za dobu trvání smluvního vztahu celkem částku 81.915,27 Kč a žalobci zaplatila celkem 93.627,74 Kč (žalobce předložil tabulku čerpání od 17.8.2020 do 19.12.2024 a tabulku splátek od 6.8.2020 do 27.5.2025).Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala.Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 28.7.2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě poštovní spořitelny. Žalovaná uvedla, že je zaměstnanec, svobodná, základní vzdělání, způsob bydlení-nájemní byt, počet osob v domácnosti 3, manuálně pracující, zaměstnána od 1.5.2017 do 31.3.2021. Měsíční čistý příjem 14.000,- Kč a pravidelné měsíční výdaje 5.400,- Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaná žádá, aby , banka, použila data z jejího běžného platebního účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k její žádosti.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecZe smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ke spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 28.7.2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě , banka, . Žalobce poskytl žalované neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu – 10.000,- Kč. Strany si dohodly úrok ve výši 19,9 % ročně. Roční procentní sazba nákladů činí 30,04. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatky za služby související s úvěrem v souladu se sazebníkem , banka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve splátkách minimálně 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500,- Kč 15. den v měsíci.V dopise označeném jako 1. upomínka žalobce sděloval žalované, že z důvodu nedostatku peněz na jejím účtu neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru, a proto se žalovaná dostala k 20.3.2025 do prodlení s částkou 360,16 Kč.V dopise označeném jako výzva k zaplacení dluhu (1. výzva) žalobce sdělil žalované, že je stále v prodlení se splácením úvěru. Ke dni 30.3.2025 se jedná o částku 360,96 Kč. Žalovaná byla upozorněna na úročení dluhu úrokem z prodlení, a to až do jeho uhrazení. Dále jí bylo sděleno, že výzva je zpoplatněna částkou 500,- Kč, kdy poplatek je již zahrnut do dlužné částky.V dopise ze dne 22.4.2025 označeného jako poslední výzva k zaplacení dluhu žalobce sdělil žalované, že i přes předchozí výzvy je žalovaná v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 21.4.2025 se jedná o částku 1.420,44 Kč. Současně byla žalovaná upozorněna, že v případě, kdy svůj dluh neprodleně nevyrovná, má žalobce právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Dále jí bylo sděleno, že výzva je zpoplatněna částkou 500,- Kč, kdy poplatek je již zahrnut do dlužné částky. Výzva se vrátila zpět, kdy si ji žalovaná nevyzvedla.V dopise ze dne 17.8.2025 označeném jako oznámení o zesplatnění úvěru žalobce oznámil žalované, že využil svého práva a prohlašuje k 15.8.2025 všechny pohledávky z poskytnutému úvěru za splatné a zamezuje jí další čerpání z úvěrového účtu. Současně ji vyzval k zaplacení dluhu ve výši 12.911,19 Kč (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) do 24.8.2025. Oznámení se vrátilo zpět, kdy si je žalovaná nevyzvedla.Výzvou ze dne 5.5.2026 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky ve výši 14.315,88 Kč do sedmi dnů od zaslání výzvy. Dle poštovního podacího archu byl dopis žalované odeslán.Dle tvrzení žalobce a tabulky čerpání a splátek, žalovaná vyčerpala celkem částku 81.915,27 Kč a zaplatila celkem částku 93.627,74 Kč.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná načerpala celkem částku 81.915,27 Kč. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně neplnila (zaplatila ve splátkách celkem 93.627,74 Kč). Žalobce využil svého práva a úvěr ke dni 15.8.2025 zesplatnil dopisem ze dne 17.8.2025.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Anonymizovaný odstavecPodle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle ustanovení § 1958 odst.2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.V řízení bylo prokázáno (tvrzením žalobce) že žalobce poskytl žalované celkem částku 81.915,27 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků a úroků. Soud má za prokázané, že žalovaná čerpala částku 81.915,27 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem částku 93.627,74 Kč. Protože žalovaná zaplatila vyšší částku, než činilo její bezdůvodné obohacení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný a vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.