Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně ve výroku shora uvedenou částku s tvrzením, že dne 14. 3. 2025 způsobil druhý žalovaný jako řidič osobního automobilu , jméno FO, , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , jehož provozovatelem byl první žalovaný, dopravní nehodu na parkovišti v , adresa, v , Anonymizováno, . Při jízdě poškodil zaparkované vozidlo , jméno FO, , jméno FO, ve vlastnictví , jméno FO, a následně také zastřešení nákupních vozíků a odpadkový koš. Podle žalobních tvrzení druhý žalovaný řídil vozidlo přes platný zákaz řízení, pod vlivem alkoholu a dalších návykových látek a místo dopravní nehody opustil, aniž by nehodu řádně oznámil nebo o ní sepsal společný záznam. Vozidlo provozované prvním žalovaným bylo v době nehody pojištěno u žalobkyně pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobkyně proto dne 9. 4. 2025 poskytla z pojištění odpovědnosti pojistné plnění v celkové výši 24 549 Kč, z toho 20 314 Kč na opravu poškozeného vozidla a 4 235 Kč na náklady náhradního vozidla. Zaplacenou částku požaduje po žalovaných jako náhradu vyplaceného pojistného plnění, vůči druhému žalovanému z důvodu jeho jednání při vzniku a po vzniku dopravní nehody a vůči prvnímu žalovanému jako provozovateli vozidla, který je podle žalobkyně k její náhradě zavázán společně a nerozdílně s řidičem. Žalobkyně oba žalované písemnými výzvami ze dne 5. 11. 2025, zaslanými na jejich jediné jí známé adresy, vyzvala k zaplacení částky 24 549 Kč ve lhůtě sedmi dnů. Žalovaní se podle jejího tvrzení mohli s výzvami seznámit nejpozději dne 7. 11. 2025, pročež byla splatná dne 14. 11. 2025. Žalovaní ji v této lhůtě ani později neuhradili a ode dne 15. 11. 2025 jsou v prodlení.2. Prvý žalovaný v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu uvedl, že se v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde dosud není pracovně zařazen, s předpokládaným výstupem 24. 8. 2027. Z uvedeného důvodu požádal o posečkání ohledně splácení „exekuce“.3. Druhý žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 7. 2026 v 9:00 hod. Oběma žalovaným bylo do vlastních rukou (prvému žalovanému dne 1. 6. 2026, druhému pak náhradním způsobem dne 25. 6. 2026) doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.5. Účast prvého žalovaného u jednání byla zajištěna prostřednictvím videokonference. Prvý žalovaný u jednání svůj dluh k žalobkyni co do důvodu i výše písemně uznal a požádal o možnost jej splácet. K dotazu soudu uvedl, že ve výkonu trestu stále není pracovně zařazen a vyjma závazku k žalobkyni musí hradit výživné na nezletilou dceru. Nemá proto, z čeho by žalobkyni dluh splácel.6. Druhý žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil a zástupce žalobkyně proto navrhl, aby ve vztahu k němu soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání.7. Podle ustanovení § 153a o. s. ř. uzná-li žalovaná v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.8. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).9. Jelikož prvý žalovaný výslovně uznal uplatněný nárok a pro zmeškání jednání druhým žalovaným žalobkyně navrhla žalobě vyhovět rozsudkem pro zmeškání, zjišťoval soud, zda jsou naplněny další předpoklady k vyhovění žalobě těmito typy rozhodnutí, tj. zda ve vztahu k prvému žalovanému nejsou dány překážky uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř. (tzn. že jde o věc, v níž lze podle povahy věci uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.)) a ve vztahu k druhému žalovanému dle 153b odst. 2 o. s. ř. (tedy jde o věc, v níž lze podle povahy věci uzavřít a schválit smír a rozsudkem nedojde ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, nejedná se o tzv. konstitutivní rozhodnutí).10. V posuzované věci jde o spor o zaplacení náhrady pojistného plnění vyplaceného žalobkyní z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 32 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětem řízení jsou subjektivní majetková práva, s nimiž mohou účastníci podle jejich povahy a příslušných právních předpisů volně nakládat. O těchto právech se rozhoduje ve sporném řízení a povaha věci uzavření soudního smíru nevylučuje. Je tak splněn předpoklad pro rozhodnutí jak rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř., tak rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o. s. ř.11. K obecným předpokladům přípustnosti soudního smíru se obdobně vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Rozhodnutí o uplatněném nároku nemá konstitutivní povahu, neboť soud jím nezakládá žalovaným nové povinnosti, nýbrž závazně deklaruje jejich již existující povinnosti k náhradě pojistného plnění vyplaceného žalobkyní. Ve vztahu k prvnímu žalovanému soud žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, neboť nastaly zákonné účinky uznání nároku, zatímco ve vztahu ke druhému žalovanému rozhodl rozsudkem pro zmeškání, jelikož byly splněny zákonné předpoklady pro vydání tohoto rozsudku.12. Ačkoli bylo o povinnosti každého ze žalovaných rozhodnuto jiným typem rozsudku, oba byli zavázáni k zaplacení žalované částky společně a nerozdílně. Povinnost každého z nich k zaplacení celé částky má vlastní právní důvod. První žalovaný odpovídá za její zaplacení jako provozovatel pojištěného vozidla, zatímco povinnost druhého žalovaného vyplývá z jeho postavení řidiče, který způsobil dopravní nehodu za okolností zakládajících žalobkyni právo na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Jde tedy o samostatné povinnosti směřující k uspokojení téže pohledávky žalobkyně, přičemž plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného. Rozdílný procesní základ rozhodnutí vůči jednotlivým žalovaným jejich společnému a nerozdílnému zavázání nebrání.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 910,98 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 982 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 2 100 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 549 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., dále cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 2 138 Kč (tj. 2x 169 Kč za cestu vlakem z , adresa, a zpět a náhrada za ztrátu času spojenou s přepravou v trvání 12 započatých půlhodin ve výši 1 800 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 338 Kč ve výši 2 590,98 Kč.14. Přisouzenou pohledávku i náhradu nákladů řízení jsou oba žalovaní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinni uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud v okolnostech projednávané věci ani v poměrech žalovaných neshledal důvod pro stanovení delší lhůty k plnění nebo pro povolení splátek.15. První žalovaný sice požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách, současně však ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je od 25. 11. 2025 ve výkonu trestu odnětí svobody, který má podle jeho písemného vyjádření trvat do 24. 8. 2027, po dobu jeho výkonu není pracovně zařazen a má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Neuvedl přitom žádný pravidelný příjem, majetek ani jiný zdroj, z něhož by mohl navržené splátky řádně a pravidelně hradit, ani konkrétní výši splátek a dobu, v níž by byl schopen dluh uhradit. Z případných prostředků prvního žalovaného by navíc musela být přednostně uspokojována jeho vyživovací povinnost k nezletilé dceři, která má před pohledávkou žalobkyně přednostní postavení, popřípadě další zákonem přednostně uspokojované pohledávky související s výkonem trestu. Za této situace by povolení splátek nebylo podloženo reálnou schopností prvního žalovaného dluh postupně splnit, aniž by bylo dotčeno plnění jeho přednostní vyživovací povinnosti, a vedlo by pouze k odkladu možnosti žalobkyně domoci se přiznaného plnění. Na uvedeném závěru nic nemění ani případný souhlas žalobkyně se splátkami, neboť stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek podle § 160 odst. 1 o. s. ř. závisí na úvaze soudu. Soud proto určil k plnění zákonnou třídenní lhůtu.16. Náklady řízení je třeba zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je platebním místem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).