45 C 205/2024-110 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.6.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 22 381 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 9.2.2011 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím půjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného půjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným, zaznamenaných v zákaznické kartě ze dne 9.2.2011 a ověřených z předložených dokladů, konkrétně z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní/podnájemní smlouvy a předložených dokladů SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako zedník ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 44 300 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. Předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto půjčku je dostatečná a půjčku žalovanému poskytla. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 13 376 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 043 Kč (úroková sazba 21 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 040 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 293 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 4.4.2012. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil celkem 6 995 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 postoupena s účinností ke dni 27.9.2023 žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.4. Ze Zákaznické karty ze dne 9.2.2011 bylo zjištěno, že důvodem půjčky byly běžné výdaje domácnosti, žalovaný uvedl, že žije s rodiči, má dvě nezaopatřené děti (ročník 2009 a 2010), má již půjčku u předchůdkyně žalobkyně, není majitelem vozu, je zaměstnán jako zedník u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 12 000 Kč. Další příjmy domácnosti měly činit 32 300 Kč. Mezi měsíčními výdaji uvedl nájemné 10 000 Kč, za telefon 200 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 9 768 Kč a výdaje na domácnost ve výši 15 000 Kč. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaný nemá kreditní kartu, nemá půjčku u jiné společnosti a není majitelem bankovního účtu. Žalovaný měl předchůdkyni žalobkyně předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu a SIPO. Listina je za žadatele podepsána.5. Ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 9.2.2011 včetně Smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 29 376 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 16 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalobkyně rovněž předložila Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.7. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu.8. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o důvodu a způsobu zpracování osobních údajů.9. Z Podacího lístku ze dne 27.10.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému zásilku.10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3.6.2024 včetně podacího lístku ze dne 4.6.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu před podáním žaloby.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9.2.2011 při podpisu smlouvy o půjčce v hotovosti částku 16 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 9.2.2011. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 995 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku z předmětné pohledávky s výstrahou soudního vymáhání.12. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.13. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.14. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.15. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.16. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.17. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.18. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.19. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.20. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností pos