7 C 185/2025-55 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 25 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s úrokem v pevné výši 1 268 Kč, částkou ve výši 12 250 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 500 Kč. Celkovou částku ve výši 46 480 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil dne 8. 3. 2023 částku 6 700 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.Dne 18. 12. 2025 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že ze žádosti o úvěr ze dne 7. 3. 2023 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o úvěru majetkovou situaci žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl, že je od 7. 7. 2022 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , adresa , adresa, , výše jeho měsíčních příjmů činí , částka, , výše jeho výdajů činí , částka, . Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku , částka, . Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a má jednu vyživovací povinnost. Tvrzená majetková situace byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které poskytl právní předchůdkyni žalobkyně jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými, než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách splatných po 3 320 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 25 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025 mezi žalobkyní a předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.Z Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že ji byla ze strany žalobkyně uhrazena kupní cena vyplývající z výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek.Z oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 občanského zákoníku ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu.Z přiložené neoznačené listiny bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 8. 3. 2023 žalovaný uhradil částku ve výši 6 700 Kč (platba v hotovosti).Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 17. 7. 2025 (a podacího lístku ze dne 17. 7. 2025) vyplynulo, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, , adresa, , jeho příjem činí , částka, , výdaje na bydlení a energie činí , částka, , doprava, jídlo a osobní náklady činí , částka, , celkové měsíční výdaje činí , částka, . Žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu ze dne 7. 7. 2022 a dále tři výplatní pásky (12/2022, 1,2/2023). Žalovaný tuto listinu podepsal.Z Výpisu z obchodního rejstříku spol. , právnická osoba, . ze dne 12. 12. 2022 byla zjištěna subjektivita žalobkyně ke dni pořízení výpisu.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v celkové částce 25 000 Kč. Žalovaný na základě smlouvy uhradil celkem 6 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v žádosti o úvěr. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 25 000 Kč, žalovaný vrátil celkem 6 700 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného