7 C 59/2026-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, povinnost zaplatit jí 16 534,36 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené dodávky elektřiny. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě shora uvedené smlouvy dodávala žalobkyně žalovanému energie a související služby na odběrném místě , adresa, . Následně došlo k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 29. 8. 2024 do 27. 3. 2025 ve výši 15 081,24 Kč (faktura , číslo, – vyúčtování za sdružené dodávky elektřiny, se splatností ke dni 14. 4. 2025). Dále došlo opět k vyúčtování dodaných služeb spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 28. 3. 2025 do 3. 4. 2025 ve výši 65,62 Kč (faktura , číslo, – vyúčtování za sdružené dodávky elektřiny, se splatností ke dni 22. 4. 2025). Dále pak žalobkyně žalovanému podle ceníku a všeobecných obchodních podmínek vyúčtovala částku za odpojení odběrného místa, a to ve výši 907,50 Kč. Žalobkyně odeslala žalované dvě upomínky k uhrazení dlužných částek za sdružené služby dodávky elektřiny. Za poplatky za upomínky žalobkyně žalované vyúčtovala celkem 480 Kč. Žalovaný ničeho na předmětný dluh neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy žalobkyní.2. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno dne 7. 4. 2026 (fikcí na adresu trvalého pobytu shora). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl důkaz Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalované energie a související služby na odběrném místě na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal platit žalobkyni cenu za dodávky plynu. Žalobkyně rovněž doložila Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny účinné od 1. 1. 2023 a Ceník elektřiny pro domácnosti s absentujícím podpisem žalovaného.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalovanému energie a související služby na odběrném místě na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal platit žalobkyni cenu za dodávky elektřiny.5. Z faktury č. , hodnota, splatné dne 14. 4. 2025 vyplynulo, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalovanému za odběr elektřiny (řádné vyúčtování) za fakturační období od 29. 8. 2024 do 27. 3. 2025 při spotřebě celkem 1,937 MWh, a to v částce 15 081,24 Kč. Dále z faktury č. , hodnota, splatné dne 22. 4. 2025 bylo soudem zjištěno, že předmětnou fakturu vystavila žalobkyně žalovanému za odběr elektřiny (konečné vyúčtování) za fakturační období od 28. 3. 2025 do 3. 4. 2025 ve výši 65,62 Kč. Z vyúčtování č. , hodnota, splatného dne 7. 4. 2025 vyplývá, že žalovanému byl vyúčtován poplatek za samostatné odpojení elektřiny v odběrném místě ve výši 907,50 Kč.6. Z výzvy k plnění ze dne 8. 12. 2025 (odeslané dle podacího archu téhož dne) bylo soudem zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek s tím, že se jinak obrátí na soud.7. Z upomínky ze dne 9. 1. 2025 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 480 Kč. Z upomínky ze dne 1. 11. 2024 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 2 240 Kč.8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do shora uvedeného odběrného místa, a to na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, žalovaný však za dodanou energii neuhradil kupní cenu ve výši odpovídající předmětným fakturám. Žalovaný byl zároveň písemně vyzván k úhradě dluhu, na výzvy žalobkyně však nereagovala.9. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.10. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese (§ 50 energetického zákona). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil. Soud tedy má za prokázané, že žalovaný za odběr elektřiny nezaplatil za období od 29. 8. 2024 do 27. 3. 2025 částku ve výši 15 081,24 Kč a za období od 28. 3. 2025 do 3. 4. 2025 částku 65,62 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur (t.j. od 15. 4. 2025 a 23. 4. 2025) se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.12. Soud však neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatků za odeslání upomínek v celkové výši 480 Kč (2 x 240 Kč) a dále poplatku za odpojení ve výši 907,50 Kč. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 občanského zákoníku, je každý povinen jednat v právním styku poctivě. V praxi se zásada poctivosti projevuje mj. tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Např. smluvní ujednání musejí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, avšak taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit hlavně k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě, a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemůže být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spo