8 C 253/2025-55 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 48 557,17 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 12. 11. 2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřil data sdělená žalovaným. Žalobce provádí kontrolu v několika registrech a dostupných databázích, důsledně zjišťuje kreditní skóre klienta a vypočítává tzv. , Anonymizováno, částku, tedy částku, které klientovi zbyde po odečtení všech výdajů. Dále žalobce obsáhle rozvedl, že zákonná úprava nestanoví konkrétní metody zkoumání úvěruschopnosti, přičemž za přijatelnou metodu je nutno mít i matematické a statistické modely. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 47 443 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Takto žalovaný uhradil pouze 4 963 Kč. Jelikož tedy splátky nehradil řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 18. 6. 2025. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 45 757,17 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 900 Kč. V doplnění žaloby ze dne 19. 12. 2025 žalobce zevrubně zopakoval svou argumentaci ohledně využití statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, upozornil také, že před soud se dostanou pouze 2 % smluv schválených žalobcem. Žalobce žalovaného lustroval v registru NRKI a CEE, zjistil takto stávající splátky žalovaného ve výši 3 350 Kč, které zahrnul do tzv. , Anonymizováno, .2. Při jednání soudu dne 27. 1. 2026 žalovaný uvedl, že s žalobou souhlasí, dluhu si je vědom. K výzvě soudu dále uvedl, že v roce 2024 měl příjem ze zaměstnání ve výši zhruba 30 000 Kč, bydlel v té době s kamarádem, na bydlení vynaložil zhruba 4 000 Kč, v té době žádné úvěry nesplácel. Dva až tři měsíce po uzavření úvěru přišel o práci, takže nemohl již dále splácet. Právní zástupce žalobce k tomu navrhl, aby soud s ohledem na prohlášení žalovaného vydal rozsudek pro uznání. K výzvě soudu, nechť s odkazem na § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) prohloubí tvrzení a důkazní návrhy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, již žalobce ničeho nedoplnil. Žalovaný závěrem uvedl, že momentálně není schopen hradit žádné splátky, má pouze příležitostné příjmy. Bydlí na ubytovně, kde platí 9 900 Kč měsíčně, zbývá mu sotva na úhradu základních výdajů. Má také dluhy u více věřitelů, těmto není schopen dostát, bylo mu doporučeno, aby si zřídil živnost a následně insolvenci, což doposud v případě insolvence neučinil. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení s tím, že byly splněny podmínky pro plné vyhovění žaloby.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:3. Žalobce předložil ÚS ze dne 12. 11. 2024 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 47 443 Kč, které se žalovaný zavázal splácet ve 48 splátkách po 1 521 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 25 000 Kč a 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 45 000 Kč. Výdaje na bydlení činí 3 500 Kč, splátky úvěrů 3 400 Kč, ostatní výdaje 5 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP.4. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho stávajících úvěrech s tím, že žalovaný splácí úvěr ve výši 395 300 Kč po 3 350 Kč měsíčně. Z listiny označené jako „Karta klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy z dohody o pracovní činnosti ve výši 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 45 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 11 900 Kč. V listině označené jako „Ověření bonity , Anonymizováno, “ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje. Dále uvedl, že , Anonymizováno, je vypočítáván z měsíčních příjmů a výdajů žadatele, hodnota , Anonymizováno, je pak zpracována též pro domácnost žadatele. Žalovaný měl v žádosti uvést příjem 35 000 Kč, z nějž žalobce odečetl životní minimum 4 470 Kč, zjištěné splátky z registru NRKI ve výši 3 350 Kč, buffer , Anonymizováno, žadatele ve výši 100 Kč a výše splátky poskytovaného úvěru ve výši 1 920 Kč, načež žalobci vyšlo, že zbývající , Anonymizováno, žadatele činí 25 160 Kč. , Anonymizováno, domácnosti při započítání příjmů dalšího člena domácnosti ve výši 45 000 Kč poté činí 59 625 Kč. Zde žalobce kromě výše uvedeného započetl náklady na bydlení 6 545 Kč a životní minimum členů domácnosti 8 510 Kč.5. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce žalovaný čerpal celkem 47 443 a uhradil zpět 4 963 Kč.6. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 18. 6. 2025. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána následujícího dne. V předžalobní výzvě ze dne 6. 8. 2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 47 433 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 4 963 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z údajů uvedených v úvěrové smlouvě, lustrace shora specifikované a následného výpočtu finančních prostředků, které žalovanému mají měsíčně zbývat.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených důkazů nevyplývá, že by žalobce disponoval jedinou objektivní listinou osvědčující poměry žalovaného (nejtypičtěji výplatní pásky či výpis z bankovního účtu). Za takové situace nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti je řádné, zvláště pokud je smlouva uzavřena prostřednictvím internetu a není zřejmé, jakým způsobem a kdo formulář