8 C 6/2026-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 21 409 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 997,31 Kč, úrokem ve výši 2 619,59 Kč, úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrokem 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1 965,54 Kč, úrokem ve výši 5 837,76 Kč, úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o půjčce č. , hodnota, ze dne 23. 8. 2016 a č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2016, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 5 000 Kč, resp. 10 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem shora specifikovaným a dále spolu s poplatky. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 20. 6. 2017, resp. ke dni 3. 7. 2017. Žalovaný v souvislosti s danými smlouvami uhradil celkem 200 Kč, resp. 4 165 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Pohledávka z předmětných smluv byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětných smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětné úvěry splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Jejich zkreslením by se konečně mohlo jednat o spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného přímo při uzavírání smluv, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a uvedeny v listině „Dokumenty k ověření“.2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smluv řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětné úvěry, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 24. 5. 2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem a úrokem v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 23. 8. 2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem a úrokem v 43 týdenních splátkách po 188 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.5. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 23. 5. 2016, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán, jeho příjem je mzda ve výši 9 900 Kč měsíčně, příjem manželky činí 13 500 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 13 100 Kč, z toho 4 600 Kč výdaje na bydlení a 8 500 Kč výdaje domácnosti. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s manželkou, žijí v nájmu, žalovaný nemá děti. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 22. 8. 2016, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán, jeho příjem je mzda ve výši 10 500 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 7 773 Kč, z toho 2 200 Kč výdaje na bydlení, 4 200 Kč výdaje domácnosti a 1 373 Kč splátky úvěrů. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s manželkou, žijí v nájmu, žalovaný nemá děti. V obou zákaznických kartách je zaškrtnuto, že bylo telefonicky ověřeno zaměstnání žalovaného.6. Z oznámení ze dne 6. 12. 2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , oznámila žalovanému, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020.7. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 27. 11. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně dvou předmětných pohledávek za žalovaným.9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržela celkem 15 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil 4 365 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.11. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen „zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je p