8 C 73/2026-75 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 122 007,50 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 91 613 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se smluvním úrokem ve výši 78,07 % ročně z částky 73 754,42 Kč za dobu od 25. 3. 2025 do 15. 4. 2025 ve výši 3 365,78 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 73 754,42 Kč za dobu od 16. 4. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne 19. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr 74 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů a sdělení získaných od žalovaného a šetřením v registrech SOLUS a NRKI. Na základě tohoto šetření a provedení interního matematického modelu bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v 48 měsíčních splátkách po 5 776 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil z daného titulu jen 5 766 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 23. 3. 2025 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná tzv. nová jistina představující součet jistiny a přirostlých úroků 88 097,58 Kč. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky do data vyhotovení žaloby ve výši 30 394,50 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 15 dnů, takto žalobce nárokuje 400 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 200 Kč za každé prodlení) a dále 998 Kč jako smluvní pokutu sjednanou za prodlení se splátkou delším než 30 dnů v jednotlivé výši 499 Kč. Poslední položkou je pak platba pojistného, k níž se žalovaný zavázal ve výši 706 Kč měsíčně, a která nebyla uhrazena za druhý, třetí a čtvrtý měsíc, tedy v celkové výši 2 118 Kč.2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora). Soud tedy věc rozhodl a projednal v jeho nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Při jednání soudu dne 29. 5. 2026 8žalobce setrval na žalobě. Žalobce byl při tomto jednání poučen soudem dle §118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. s tím, nechť s výstrahou neúspěchu ve věci doplní tvrzení a důkazy ohledně hlubšího zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť dosud předložené důkazy k pozitivnímu závěru o dostatečném zkoumání nesvědčí. K následujícímu jednání soudu se již obě strany nedostavili, soud tedy věc rozhodl a projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. V podání ze dne 16. 6. 2026 žalobce k výzvě soudu obsáhle doplnil následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalovaného pak vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 32 400 Kč a celkové měsíční náklady pak 11 105 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být schopen dostát sjednaným splátkám. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. K deklarovaným výdajům žalobce přičetl ještě rezervu ve výši 1 000 Kč a rovněž zohlednil životní minimum ve výši 4 860 Kč, které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje byl povinen uvést žalovaný, pokud tyto zkreslil, porušil § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou, byl seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že „soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaný uváděl, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 5 845 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 238/2019 ze dne 20. 3. 2019 také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce upozornil na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 20/05 ze dne 25. 10. 2005, dle nějž se ten, kdo se staví k uplatňování práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto práv.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 19. 11. 2024 (ve znění dodatku ze stejného dne a přihlášky k pojištění taktéž ze stejného dne) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře, informace o pojištění a prohlášení klienta ze stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru a o sjednaném pojištění, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé. Listiny neobsahují fyzický podpis žalovaného, žalobce k těmto doložil výpisy ze svého interního systému svědčící o zaslání verifikační platby a SMS.5. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 74 000 Kč.6. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že zde byly zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 32 400 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 4 860 Kč, výdaje na bydlení 5 845 Kč (nájemné, inkaso), výdaje na spoření 400 Kč, splátky žalobci 0 Kč, ostatní náklady pak 0 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, žije ve vlastním bydlení. K této žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalovaného.7. Z výpisu z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaný tímto registrem neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný má dluhy po splatnosti ve výši 79 970 Kč, celkem dluží částku 4 936 661 Kč.8. Z oznámení ze dne 20. 11. 2024 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 25. 11. 2024. Z výzev k zaplacení ze dnů 17. 2. 2025 a 18. 3. 2025 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínáním s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy. Z oznámení ze dne 23. 3. 2025 vyplynulo, že tímto oznámil žalobce žalovanému, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru.9. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 4. 3. 2026 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, adresu jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 91 613,58 Kč.10. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k ú