Žalobou doručenou soudu dne 19.5.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 26 150 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla prostřednictvím webové stránky www.ofin.cz uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se dle odst. 2.1.6. smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná úvěr předchůdkyni žalobkyně nesplácela, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 12.11.2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. I přes výzvu žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila.2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 27.7.2026 č.j. 9 C 125/2026–12 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 28.7.2026 a žalované dne 30.7.2026 náhradně.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Soud učinil tato skutková zjištění:5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované; v závěru listiny je uveden SMS kód 15264. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci (dále jen jako „Den splatnosti“), úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu Úvěru může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy.6. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 12.6.2024 plyne, že z účtu předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . byla dne 12.6.2024 odepsaná částka 20 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.10.2025.8. Dopisem ze dne 12.11.2024 oznámila žalobkyně žalované, že dne 12.11.2024 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka ke dni zesplatnění činila 57287.25 Kč. Žalovaná byla současně vyzvána k uhrazení dluhu nejpozději do 3 dnů od doručení tohoto dopisu.9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že se jednalo o nezajištěný bezúčelový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Výše úvěrového limitu činila 30 000 Kč.10. Z Výzvy ze dne 29.10.2025 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.11. Skutkový závěr: Předchůdkyně žalobkyně dne vyplatila ze svého výše uvedeného účtu na výše uvedený účet žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná ničeho nevrátila. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dne 12.11.2024 došlo ke zesplatnění úvěru a dne 29.10.2025 právní zástupce žalobkyně zaslala žalované výzvu k vrácení peněžních prostředků.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.16. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.17. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.18. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.19. Dle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.21. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu (dle listin předložených žalobkyní) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.23. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi její předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se měla zavázat tyto prostředky splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci (dále jen jako „Den splatnosti“), úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu Úvěru může žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Předložená smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, ale měla být uzavřena elektronicky.24. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 ObčZ a § 562 odst. 1, 2 ObčZ). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak událo bez jakéhokoliv podpisu žalovaného. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 ObčZ), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.25. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě netvrdila, z jakých konkrétních zjištěných příjmů a výdajů v rámci zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet vycházela a k jakým výsledkům (disponibilnímu zůstatku) došla.26. Odborná péče předpokládá jednak řádně věřitelem zjistit veškeré poměry žalované (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně např. aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem, dále např. potvrzením o jiných příjmech žalovaného. Dále například výpisem z katastru nemovitostí, popř. nájemní smlouvou k ověření uspokojování bytové potřeby, listinami k ověření jeho výdajů na bydlení včetně energií, jeho jiných závazků atd. Žalobkyně však žádnou listinu o ověřování poměrů žalované nepředložila.27. Soud v daném případě uzavřel, že v daném případě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy prověřila schopnost žalované poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalované úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu, a takové porušení povinností je stiženo absolutní neplatností smluv, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalované.28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila zprávu banky, ze které má soud za prokázané, že žalované byly předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 ObčZ a soud uzavřel, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Proto jí soud uložil v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni, jež je ve věci aktivně legitimovaná na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 ObčZ), dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Co do částky 6 150 Kč s příslušenstvím pak soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II. rozsudku).29. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po ní i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp. zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupce žalobkyně sice vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu výzvou ze dne 29.10.2025, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalované doručena, resp. kdy se žalovaná mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měla žalovaná objektivní možnost seznámit se až dne 1.6.2026. Žalovaná pak byla povinna uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 2.6.2026. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 3.6.2026, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 11,5 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší a od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).30. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou výše tohoto odůvodnění výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 6 150 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni pouze poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, rovnající se rozdílu mezi jejím procentuálně vyjádřeným úspěchem a neúspěchem (52 %). Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 046 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 500 Kč, tj. ve výši 315 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada ve výši 1 488 Kč odpovídající 52 %. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány důvody k uložení delší lhůty ke splnění uložené povinnosti, popř. povolení plnění ve splátkách.