26 C 50/2025-47 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 13 780 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13 580 Kč, a to prostřednictvím prodejce , právnická osoba, . Žalovaná však úvěr řádně a včas neplatila, z toho důvodu žalobkyně úvěr ke dni 26. 4. 2024 zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 13 580 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení za dobu do 26. 4. 2024 ve výši 1 143,81 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení (rovněž za dobu do 26. 4. 2024) ve výši 47,78 Kč a poplatků ve výši 200 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení z částky 13 580 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení a – za shodné období a z téže částky – také úroku ve výši 19,2 % ročně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl dne 20. 10. 2025. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti při jednání omluvila a současně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o nákupu na splátky č. , Anonymizováno, a její přílohy (splátkového kalendáře) soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným jednala o uzavření smlouvy, podle které měla poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 580 Kč, a žalovaný jí měl tyto peněžní prostředky (spolu s úrokem v sazbě 21,26 % ročně) splatit 11 měsíčními splátkami ve výši 1 377,21 Kč, s tím, že datum poslední splátky bylo stanoveno na 20. 10. 2024. Ze smlouvy je též patrno, že žalobkyně s žalovaným jednala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nevystupoval ani jako podnikatel ani v rámci samostatného výkonu svého povolání. Další obsah předmětného právního vztahu vyplývá rovněž z listiny označené jako „Podmínky smlouvy o nákupu na splátky spol. , Anonymizováno, “, a to zejména oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému 200 Kč za upozornění na zpoždění splátky (viz část označená jako „, Anonymizováno, , Anonymizováno, na splátky“). Z dat elektronického podpisu vyplývá, že žalovaný dne 24. 10. 2023 podepsal smlouvu č. , hodnota, , a to prostředky komunikace na dálku (SMS). V listině označené jako „standardní informace o spotřebitelském úvěru“ je žalobkyně označena jako osoba úvěrující a zmíněna je zde i zprostředkovatelka úvěru, jíž je společnost , právnická osoba, ., s tím, že předmětem úvěrového produktu je vázaný spotřebitelský úvěr (splátkový prodej), který bude čerpán po uzavření smlouvy ve výši 13 580 Kč za účelem financování pořízení věci, konkrétně mobilního telefonu , Anonymizováno, . Ve výpisu údajů o dlužníku a úvěru je uvedeno, že příjmy žalovaného v době žádosti o úvěr činí 31 000 Kč měsíčně a jeho závazky činí 1 700 Kč měsíčně. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil, že v měsíci srpnu 2023 činila jeho čistá mzda 29 500 Kč. Z listiny označené jako „detail dotazu“ vyplynulo, že do registru klientských informací žalobkyně byly zaevidovány osobní údaje žalovaného a rovněž zde bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné jiné závazky. Z listiny označené rovněž „detail dotazu“ vyplynulo, že dne 24. 10. 2023 byla provedena lustrace osoby s rodným číslem , hodnota, v systému centrální evidence exekucí a centrálním registru exekucí, a to s negativním výsledkem. Z výpisu , právnická osoba, ., je zřejmé, že dne 24. 10. 2023 byla z bankovního účtu žalobkyně zaslána částka ve výši 13 580 Kč ve prospěch účtu společnosti , právnická osoba, ., přičemž jako variabilní symbol platby bylo uvedeno číslo předmětné smlouvy o nákupu na splátky (, Anonymizováno, ). Dopisy ze dne 21. 3. 2024 a 30. 4. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dluhu plynoucího z neuhrazených splátek úvěru, a dopisem ze dne 11. 11. 2024 vyzvala žalobkyně (resp. jejím jménem její zástupce) žalovaného k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 16 058,18 Kč ve lhůtě do 18. 11. 2024, a upozornila jej, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému téhož dne doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z poštovního podacího archu).6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 24. 10. 2023 žalobkyně dohodnutým způsobem poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 580 Kč, a žalovaný se oproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit celkem 11 měsíčními splátkami s dohodnutým úrokem. Žalovaný tak ovšem dosud neučinil ani zčásti. Před uzavřením smlouvy žalobkyně, v rámci posuzování, zda je žalovaný schopen budoucí úvěr splácet (a zcela splatit), od žalovaného zjistila jen některé dílčí informace o jeho poměrech, přičemž tyto údaje dostatečně neověřila.7. Nadto soud konstatuje, že z ostatních důkazů (listin), které v řízení provedl (a z nichž některé byly zcela či zčásti nečitelné), soud – s ohledem na dále vysvětlené důvody přijatého rozhodnutí – již nezjistil žádné další, pro rozhodnutí věci významné skutečnosti.8. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 24. 10. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru (dále jen „ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti, žalovaný s ní však nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání).9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (viz § 87 odst. 1 věta první ZSÚ).12. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ.13. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a úči