Okresní soud v Děčíně 15 C 165/2026-23 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 26 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 538 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným dne 15. 4. 2024 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytla částku 5 000 Kč. Zápůjčka byla následně na základě žádostí žalovaného opakovaně navýšena, a to dne 23. 4. 2024 o částku 2 000 Kč, dne 3. 5. 2024 o částku 2 000 Kč, dne 14. 5. 2024 o částku 1 500 Kč, dne 19. 5. 2024 o částku 1 000 Kč a dne 24. 5. 2024 o částky 1 500 Kč a 2 500 Kč. Žalobkyně tak žalovanému celkem poskytla peněžní prostředky ve výši 15 500 Kč. Vedle vrácení poskytnutých peněžních prostředků žalobkyně požadovala sjednaný poplatek ve výši 5 038 Kč, náklady spojené s upomínáním žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 006 Kč po zohlednění částky 4 217 Kč uhrazené žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím jejích webových stránek a podepsána PIN kódem zaslaným na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným. Peněžní prostředky byly zaslány na bankovní účet žalovaného. Jistina a sjednaný poplatek byly splatné dne 12. 10. 2024, žalovaný však svůj závazek řádně a včas nesplnil. Žalobkyně jej proto opakovaně vyzvala k úhradě dluhu a následně mu zaslala rovněž předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 24. 8. 2026. Žalobkyně ani její zástupce se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Žalovaný se k jednání rovněž nedostavil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 4. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, jednotlivými žádostmi o navýšení zápůjčky, potvrzeními o provedených platbách, kopiemi upomínek a předžalobní výzvou. Z těchto listin vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému postupně peněžní prostředky v celkové výši 15 500 Kč, a to na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni nevrátil. Z předložených listin však soud nezjistil, jaké konkrétní informace o příjmech, výdajích, dalších závazcích a celkové ekonomické situaci žalovaného si žalobkyně před uzavřením smlouvy a před jednotlivými navýšeními úvěru vyžádala, z jakých konkrétních podkladů při jejich ověřování vycházela ani jakým způsobem tyto informace vyhodnotila.5. Právní vztah účastníků soud posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně při uzavírání smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Přestože byla smlouva označena jako smlouva o zápůjčce, jednalo se podle jejího obsahu o smlouvu o spotřebitelském úvěru.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr může poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.7. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým převzetím údajů uvedených spotřebitelem v žádosti o úvěr ani obecnou deklarací poskytovatele, že údaje spotřebitele prověřil. Poskytovatel musí být schopen doložit, jaké konkrétní informace zjistil, z jakých zdrojů je ověřil a jakým způsobem vyhodnotil schopnost spotřebitele splnit zamýšlený úvěrový závazek. Posouzení se musí týkat nejen příjmů spotřebitele, ale také jeho pravidelných výdajů, stávajících závazků a dalších skutečností ovlivňujících jeho schopnost úvěr řádně splácet.8. Žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů, případně nahlédnutím do relevantních databází, a výsledky zaznamenala do zákaznické karty. Neuvedla však již, jaká byla konkrétní výše příjmů a pravidelných výdajů žalovaného, jaké další závazky žalovaný měl, které dokumenty od něj vyžádala, do kterých konkrétních databází nahlédla ani jaké údaje z těchto databází zjistila. Zákaznickou kartu žalovaného, doklady o jeho příjmech a výdajích ani výstupy z příslušných databází soudu nepředložila.9. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný se v řízení nevyjádřil a skutková tvrzení žalobkyně výslovně nepopřel. Dodržení zákonných povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je soud povinen přezkoumat z úřední povinnosti; procesní pasivita spotřebitele proto sama o sobě nemůže vést k závěru, že poskytovatel svou povinnost splnil.10. Protože se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání dne 24. 8. 2026, nemohl soud žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o potřebě doplnit konkrétní skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání způsobu a rozsahu posouzení úvěruschopnosti žalovaného.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 tohoto zákona. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud dospěl k závěru, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobkyni proto nevzniklo právo na plnění sjednané nad rámec skutečně poskytnutých peněžních prostředků, zejména na sjednaný poplatek, smluvní pokutu ani smluvně určené náklady spojené s upomínáním žalovaného.13. Z provedených důkazů však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 15 500 Kč a že žalovaný tuto částku žalobkyni nevrátil. Žalovaný je proto povinen poskytnutou jistinu žalobkyni vrátit. Soud mu z tohoto důvodu výrokem I uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.14. Ve zbývajícím rozsahu nebyl uplatněný nárok důvodný. , adresa, 544 Kč představovala plnění požadované nad rámec poskytnuté jistiny, konkrétně sjednaný poplatek ve výši 5 038 Kč, náklady spojené s upomínkami ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 006 Kč. Jelikož se žalobkyně těchto částek domáhala na základě neplatné smlouvy, soud žalobu v tomto rozsahu výrokem II zamítl.15. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně požadovala zaplacení celkem 26 044 Kč a byla úspěšná co do částky 15 500 Kč, tedy v rozsahu 59,51 %. Neúspěšná byla co do částky 10 544 Kč, tedy v rozsahu 40,49 %. Po odečtení míry jejího neúspěchu od míry jejího úspěchu žalobkyni náleží náhrada 19,02 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Protože řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově a právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč, určil soud odměnu zástupce žalobkyně podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při tarifní hodnotě přesahující 10 000 Kč a nepřevyšující 30 000 Kč činí sazba odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně 400 Kč; paušální náhrada hotových výdajů činí u těchto úkonů 100 Kč. Žalobkyni vznikly náklady za tři úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání návrhu na zahájení řízení. Odměna za zastupování tak činí 1 200 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Po zvýšení o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč činí náklady právního zastoupení celkem 1 815 Kč. K nim náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 822 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tedy činí 2 637 Kč. Z této částky náleží žalobkyni podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu 19,02 %, tedy po zaokrouhlení 502 Kč. Soud proto výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.