Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 zaplacení částky 13 261 Kč z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené mezi ní a žalovanou dne 1. 10. 2021. Uvedla, že na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství ve čtyřiceti pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 11. 2021. Žalovaná se v uvedené smlouvě také zavázala v případě prodlení se splácením hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na bankovní účet určený žalovanou ve smlouvě byla dne 10. 11. 2021 převedena pouze částka ve výši 27 500 Kč (tím došlo k čerpání úvěru) a zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla v souladu se smlouvou žalobkyně na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Jelikož žalovaná neplatila splátky řádně a včas, byla žalobkyní celá dlužná částka ke dni 27. 1. 2022 zesplatněna. Žalobkyně na základě podané žaloby žádá přiznat pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty z částky ve výši 31.551,00 Kč za období od 5. 3. 2022 do 12. 7. 2023, když o pohledávce ze smlouvy a jejím dalším příslušenství již bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , adresa, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, . Pohledávka žalobkyně za žalovanou byla na základě tohoto exekučního titulu uhrazena ke dni 12. 7. 2023.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, respektive v řízení zůstala zcela nečinná a nedostavila se stejně jako žalobkyně bez omluvy ani k jednání ve věci samé. Bylo proto jednáno a rozhodnuto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), v nepřítomnosti účastníků.3. Soudu je z jeho činnosti známo, že rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 30.000,00 Kč s úrokem ve výši 21,05 % ročně z této z částky od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 28. 1. 2022 do zaplacení a dále částky 1.551,00 Kč, 300,00 Kč, 1.497,00 Kč a 1.135,00 Kč. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že toto plnění bylo přiznáno žalobkyni z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou uzavřela se žalovanou dne 1. 10. 2021 a že částka ve výši 1.135,00 Kč je smluvní pokutou (bez označení období, za jaké byla vypočtena). Zároveň je v něm stručně uvedeno, že soud měl za prokázané, že žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, což bylo zjištěno z čestného prohlášení, formuláře posouzení úvěruschopnosti zákazníka, potvrzení o výši příjmu žalované, výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, aniž by soud rozvedl, jaká konkrétní zjištění z těchto listin učinil.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 30.000,00 Kč na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, a žalovaná se poskytnutý úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím zavázala splatit ve čtyřiceti měsíčních splátkách po 1.050,00 Kč. Smlouva je datována dnem 1. 10. 2021, avšak k podpisu žalované na smlouvě je připojena ověřovací doložka pro legalizaci , právnická osoba, ., která obsahuje údaj o tom, že žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala dne 27. 10. 2021 (zjištěno ze smlouvy o úvěru).6. Žalovaná obdržela od žalobkyně převodem na shora uvedený bankovní účet dne 10. 11. 2021 částku ve výši 27.500,00 Kč (zjištěno potvrzení ČSOB o provedení transakce).7. Žalovaná zaplatila žalobkyni v době od 18. 4. 2023 do 12. 7. 2023 ve čtyřech platbách o různé výši celkem 31.551,00 Kč, když předtím do zesplatnění úvěru dne 27. 1. 2022 neuhradila na poskytnutý úvěr ničeho (zjištěno z listiny nazvané Bonita smlouvy 819885).8. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti tvrzené žalobkyní významné pro rozhodnutí ve věci samé.9. Soud se nejprve musel zabývat tím, zda žalobkyně prokázala všechny předpoklady uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty za období od 5. 3. 2022 do 12. 7. 2023, kterou dovozovala z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 10. 2021 (smlouva je uzavřena až podpisem všem smluvních stran, žalovaná ji s ohledem na ověřovací doložku podepsala až dne 27. 10. 2021).10. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „OZ“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.15. Po právní stránce soud věc posoudil takto:16. Mezi rozhodné předpoklady důvodnosti žaloby na zaplacení smluvní pokuty patří nejen existence ujednání o smluvní pokutě, prodlení dlužníka a výše uplatněné smluvní pokuty, ale též to, zda smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž má smluvní pokuta jako akcesorický nárok vyplývat, obstojí z hlediska zákonné úpravy ochrany spotřebitele. V projednávané věci šlo o smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní v postavení podnikatelky jako poskytovatelkou úvěru a žalovanou v postavení spotřebitelky jako dlužnicí. Soud tak byl povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované spotřebitelky způsobem vyžadovaným ZSÚ.17. Civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou. Je proto věcí účastníků, aby v řízení uvedli rozhodné skutkové okolnosti (unesli břemeno tvrzení) a následně k jejich prokázání označili důkazy. Úkolem soudu není vyhledávat skutková tvrzení v připojených listinách ani za účastníka dovozovat či domýšlet skutečnosti, které sám netvrdí. Důkazní prostředky slouží k prokázání tvrzených skutečností; zpravidla nemohou samy o sobě nahrazovat absentující skutková tvrzení. Jestliže účastník určitou právně významnou skutečnost netvrdí, nemůže soud její existenci bez dalšího dovozovat pouze z obsahu předložených listin a nahrazovat tak procesní aktivitu účastníka vlastní úvahou. Teprve na základě řádně uplatněných skutkových tvrzení lze provádět dokazování a zjišťovat skutkový stav věci.18. Soud proto s ohledem na textaci žaloby přípisem ze dne 24. 4. 2026 poučil žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 OSŘ, že v žalobě nevylíčila veškeré rozhodné skutečnosti a neoznačila důkazy na podporu svých tvrzení, a sice, jakým způsobem a z jakých konkrétních listin zjišťovala tzv. úvěruschopnost žalované dle ZSÚ. Zároveň ji vyzval, aby ve stanovené lhůtě doplnila písemným podáním zaslaným soudu konkrétní skutková tvrzení k tomu, jakým způsobem byla před uzavřením předmětné smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, a aby označila důkazy na podporu svých tvrzení, a pokud se jedná o důkazy listinné, aby tyto soudu ve stejné lhůtě předložila (tedy aby předložila kopie listin, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela). Současně byla žalobkyně poučena, že nebudou-li tato tvrzení doplněna a nebudou-li k nim označeny a předloženy důkazy, může být žaloba pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítnuta.19. Žalobkyně na uvedenou výzvu soudu žádná konkrétní tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované nedoplnila, respektive na tuto vůbec nereagovala. K nařízenému jednání se následně bez omluvy nedostavila, čímž se sama zbavila možnosti, aby byla při jednání soudem znovu odpovídajícím způsobem poučena o nutnosti doplnit rozhodná skutková tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a potřebě označit důkazy k jejich prokázání. Zároveň se zbavila možnosti vysvětlit soudu rozpor mezi tvrzeným datem uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (1. 10. 2021) a datem jejího uzavření zjištěným z ověřovací doložky podpisu žalované na smlouvě (27. 10. 2021). Ze žaloby nevyplývá, jaké konkrétní údaje o finanční a ekonomické situaci žalované měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici, zda a jak je ověřila, zda porovnala příjmy a výdaje žalované, zda zjišťovala její další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů a na základě jakých úvah dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.20. Uvedený nedostatek nelze překlenout ani tím, že v jiném dřívějším řízení byly žalobkyni přiznány jistina a její příslušenství z téže (zřejmě) smlouvy. Předmětem tohoto řízení je odlišný nárok na smluvní pokutu za pozdější období. Pravomocný rozsudek vydaný v předchozím řízení je podle ustanovení § 159a OSŘ závazný v rozsahu svého výroku; jeho odůvodnění však samo o sobě nenahrazuje procesní povinnost žalobkyně tvrdit a prokázat v nynějším řízení skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Jestliže měl soud v předchozím řízení potřebné informace k dispozici a mohl na jejich základě posoudit splnění zákonné povinnosti poskytovatele, neznamená to, že soud v tomto řízení může bez odpovídajících tvrzení a důkazů žalobkyně vycházet z téhož skutkového podkladu, který nebyl do tohoto řízení řádně vnesen. Převzetí skutkových závěrů z odůvodnění jiného rozsudku (v daném případě navíc velmi obecných) bez toho, aby byly rozhodné skutečnosti v tomto řízení tvrzeny a aby se k nim žalovaná mohla procesně vyjádřit, by bylo v rozporu se zásadou projednací a s požadavkem předvídatelnosti řízení. Žalobkyně sice uplatňuje toliko smluvní pokutu, nikoli znovu jistinu úvěru, avšak smluvní pokuta je právem odvozeným od smlouvy o úvěru a od prodlení žalované s plněním povinností z této smlouvy. Neobstojí-li smluvní základ nároku z důvodu neprokázání splnění zákonných podmínek poskytnutí spotřebitelského úvěru, nelze přiznat ani smluvní pokutu z takové smlouvy dovozovanou. Soud proto nemohl posoudit uplatněnou smluvní pokutu izolovaně pouze podle její výše a období, za které byla požadována, ale musel se zabývat i předpoklady platnosti a vymahatelnosti smluvního základu nároku.21. Za daného procesního stavu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž by bylo možné dovodit, že před uzavřením smlouvy bylo řádně posouzeno, zda žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Tento nedostatek jde k tíži žalobkyně, neboť právě ona z předmětné smlouvy dovozuje své právo na smluvní pokutu. Soud tedy uzavírá, že žalobkyní nebyly tvrzeny ani prokázány skutkové okolnosti, které by soudu umožnily učinit závěr, že povinnost podle ustanovení § 86 ZSÚ byla splněna. Žalobkyně tak neprokázala existenci vymahatelného nároku na zaplacení požadované smluvní pokuty, a soud žalobu z těchto důvodů v celém rozsahu zamítl.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Protože jí však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.