Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.2.2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 55 280,58 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení z titulu nároku na úhradu dodávek elektřiny vyúčtovaných žalovanému prostřednictvím faktury žalobce č. , hodnota, na částku 55 280,58 Kč se splatností dne 2.6.2025 a dodávané žalobkyní do odběrného místa , adresa, v období od 4.1.2025 do 14.5.2025.2. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu částky ve výši 2 x 240 Kč za zaslání upomínek k úhradě dlužné částky, když tuto částku účtuje v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny, které byly pro žalovaného závazné.Anonymizovaný odstavec, právnická osoba, tomu žalobkyně uvedla, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 12.10.2020 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, která byla po celou rozhodnou dobu platná a účinná. Žalovaný zůstal po celou dobu smluvní stranou tohoto závazkového vztahu a nedošlo ani k ukončení smlouvy, ani ke změně odběratele. Samotné prohlášení konkursu na majetek žalovaného nezpůsobuje zánik jeho smluvních závazků ani automatický přechod postavení smluvní strany na insolvenčního správce. Insolvenční správce není univerzálním právním nástupcem dlužníka a nestává se bez dalšího účastníkem smluv uzavřených dlužníkem. Jeho úkolem je správa majetkové podstaty, nikoliv převzetí osobních závazků dlužníka. Stejně tak prodej nemovitosti v rámci insolvenčního řízení nezpůsobuje automatický zánik smlouvy o dodávce elektřiny ani převod práv a povinností z této smlouvy na nabyvatele nemovitosti nebo na insolvenčního správce. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným mohl být ukončen pouze způsobem předvídaným smlouvou, obchodními podmínkami nebo právními předpisy. Pokud žalovaný po ztrátě vlastnického práva k nemovitosti neoznámil změnu rozhodných skutečností, nepožádal o ukončení smlouvy, nepředložil žalobci stav měřidla ani nezajistil převod odběrného místa na nového odběratele, zůstával i nadále smluvní stranou a nesl práva i povinnosti z uzavřené smlouvy. Nedoplatek vyúčtovaný žalobcem proto vznikl ze smluvního vztahu, jehož účastníkem byl žalovaný. Námitka nedostatku pasivní věcné legitimace je proto nedůvodná.5. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), bez nařízení jednání na základě listinných důkazů.6. Na základě žalobkyní předložených listin (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 12.10.2020, daňový doklad/faktura uvedený v žalobě, obchodní podmínky žalobkyně) má soud za prokázané, že do odběrného místa , adresa, byla na základě smluvního vztahu založeného smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny žalobkyní dodána elektřina a poskytnuty související služby v elektroenergetice, jejichž cenu vyúčtovanou shora uvedeným daňovým dokladem v částce 55 280,58 Kč se splatností dne 2.6.2025 za období od 4.1.2025 do 14.5.2025 žalovaný dosud ani zčásti neuhradil. Požadavek na zaplacení částky 55 280,58 Kč je proto při absenci důkazu o jejím zaplacení oprávněný.7. Po právní stránce plyne nárok žalobkyně z ustanovení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny upravené v ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, kdy takovou smlouvou se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.8. Pokud jde o nárok na úhradu částky ve výši 2 x 240 Kč v souvislosti se skutečností, že žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné částky, tak soud má z obsahu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny za prokázané, že smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným se rovněž řídil ustanoveními Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny (dále jen VOPD), o nichž žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se s nimi seznámil. Dle jejich části týkající se poplatků je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poplatek (smluvní pokutu) za každou jednotlivou písemnou upomínku splatné platby. Žalobkyně soudu doložila, že takovou upomínku vůči žalovanému ve dvou případech důvodně uplatnila. Proto i tento nárok posoudil soud jako oprávněný.9. Proto soud uložil žalovanému k úhradě celkovou dlužnou částku ve výši 55 760,58 Kč.10. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Pokud jde o požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne následujícího po splatnosti shora uvedeného daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je tento požadavek rovněž oprávněný, když úrok z prodlení požaduje v zákonné sazbě (tj. v sazbě 12 % ročně) plynoucí z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl.12. Pokud jde o obranu žalovaného, dospěl soud ve shodě s žalobkyní k závěru, že není důvodná. Soud sice z insolvenčního rejstříku zjistil, že usnesením , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs a že ve shodě s ustanovením § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (jejíž součástí byl rovněž rodinný dům č.p. , Anonymizováno, na pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , ve kterém se nachází v žalobě uvedené odběrné místo – srov. soupis majetkové podstaty na č.l. 25) na insolvenčního správce. Pokud však ze zprávy insolvenčního správce ze dne 28.3.2023 má soud za prokázané, že předmětný rodinný dům byl v rámci konkursu před datem 28.3.2023 zpeněžen převedením vlastnického práva na jinou osobu odlišnou od žalovaného (srov. zpráva na č.l. 28), nelze již pohledávky dodavatele elektřiny (žalobkyně) do předmětného odběrného místa od okamžiku účinnosti takového převodu (který soud nebyl nucen v řízení přesněji zjišťovat) považovat za pohledávky za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona a nesprávný je tedy předpoklad žalovaného, že by se pohledávka žalobkyně měla řešit v rámci probíhajícího konkursního řízení na majetek žalovaného.13. Pokud tedy žalovaný v řízení neprokázal, že by smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl do současné doby (zejména před datem 14.5.2025) ukončen, nemá okolnost, že již nevlastní objekt, ve kterém se nachází odběrné místo, na oprávněnost požadavku žalobkyně vliv a subjektem, po kterém může žalobkyně požadovat v žalobě uvedené nároky je právě a pouze žalovaný.14. Je pak věcí žalovaného, aby situaci, kdy z dodávek elektřiny do již prodaného objektu patrně vznikl prospěch jiné osobě (uživateli odběrného místa) následně řešil a uplatnil případně z toho plynoucí požadavek u soudu. Stejně tak je věcí žalovaného, aby vyhodnotil, zda správce konkursní podstaty splnil řádně všechny povinnosti z jeho postavení plynoucí a zda případně nemohlo jejich porušení přispět ke vzniku povinnosti žalovaného nynější nároky žalobkyně hradit. Tyto úvahy však nemohou ničeho změnit na tom, že povinným subjektem k úhradě v žalobě uvedených povinností je v době rozhodování soudu pouze žalovaný.15. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 231 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 13 360 Kč (za 4 úkony právní služby po 3 340 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 4.6.2026) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 800 Kč za shora uvedené 4 úkony právní služby po 450 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 575 Kč.16. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..