26 C 92/2025-58 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 53 903,07 Kč s příslušentvím. Žalobu (ve znění jejího doplnění) odůvodnila tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2023 žalovaná od žalobkyně čerpala účelovou část úvěru ve výši 13 990 Kč, kterou se zavázala žalobkyni splácet (vrátit) ve sjednaných měsíčních splátkách od 15. 12. 2023 ve výši 1 688 Kč. Dále žalovaná od žalobkyně čerpala neúčelovou část úvěru ve výši 45 619,02 Kč, kterou jí byla povinna splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,7 % z jistiny úvěru. Žalovaná byla rovněž povinna žalobkyni hradit pojistné ve výši 0,65 % z výše aktuálního dluhu plynoucího z neúčelového čerpání úvěru. Žalovaná svou povinnost porušila (splátky nesplácela řádně a včas), neboť uhradila toliko osm splátek v celkové výši 13 504 Kč, z níž 11 297,02 Kč bylo započteno na jistinu, 1 717,33 Kč na smluvní úrok a 489,65 Kč na pojistné. Žalobkyně tudíž od smlouvy odstoupila a vůči žalované se nyní domáhá zaplacení dlužné úvěrové jistiny ve výši 48 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 17. 1. 2025 do zaplacení, neboť pohledávku považuje (s ohledem na lhůtu určenou v odstoupení od smlouvy) za splatnou dnem 16. 1. 2025. Dále se žalobkyně domáhá úhrady úroku z účelové části úvěru za období od 14. 6. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 440,27 Kč a úroku z neúčelové části úvěru za období od 26. 6. 2024 do 31. 12. 2024 ve výši 4 667,23 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč a pojistné v částce 3 091,07 Kč za dobu od 14. 6. 2024 do 31. 12. 2024. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že od žalované před uzavřením smlouvy zjistila potřebné informace v rozsahu protokolu o vyhodnocení úvěruschopnosti žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci jednal dne 23. 2. 2026, dne 26. 2. 2026 vyhlásil rozsudek. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil tyto skutečnosti:5. Z listiny označené „Smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, “ (označené číslem , hodnota, ) je zřejmé, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout revolvingový úvěr do výše disponibilního úvěrového limitu (rámce), jenž byl ke dni uzavření smlouvy sjednán ve výši 20 000 Kč, s tím, že první čerpání úvěru bylo dohodnuto ve výši 13 990 Kč k úhradě kupní ceny zboží , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které žalovaná kupovala od , právnická osoba, , tj. od prodejce elektroniky, jenž při uzavření smlouvy s žalovanou zastupoval žalobkyni. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit (splácet) s úrokem v sazbě 34,48 % ročně, v deseti měsíčních splátkách ve výši 1 688 Kč (včetně pojistného sjednaného ve výši 70 Kč). Součástí smlouvy byly formou odkazu učiněny všeobecné pojistné podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně, ze kterých vyplývá další obsah předmětného právního vztahu. V listině označené jako „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ je uvedeno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou ověřila její totožnost z občanského průkazu a prověřila ji v registru SOLUS. Dále od žalované zjistila, že je zaměstnaná a její čistý příjem má činit 28 000 Kč měsíčně. Její výdaje měly tvořit jen náklady na bydlení ve výši 10 000 Kč měsíčně (nedeklarovala žádné jiné závazky), přičemž tyto údaje nebyly (podle obsahu zprávy) ověřeny žádnou z nabízených možností (telefonicky u zaměstnavatele, z výplatních pásek, potvrzením o výši příjmu, výpisem z bankovního účtu apod.). V listině označené jako „Výsledek posouzení úvěruschopnosti klienta“ je formulován závěr žalobkyně, že po provedené analýze byla žalovaná ke dni žádosti o úvěr shledána úvěruschopnou, jelikož rozdíl jejích příjmů a výdajů činil 18 000 Kč, žalovaná neměla žádné splátky po splatnosti, byla v dobré finanční kondici a měla dostatek prostředků ke splácení úvěru částkou 1 688 Kč měsíčně. Z výpisu transakcí k předmětnému úvěrovému účtu vyplývá, že žalovaná čerpala celkem 59 609,02 Kč a že žalobkyni dosud uhradila v součtu částku 13 504 Kč. Čerpání úvěru v částkách 13 990 Kč (13. 11. 2023) a 45 619,02 Kč (24. 6. 2024) plyne i z přehledu transakcí sestaveného v prostředí elektronického bankovnictví , právnická osoba, . Dopisem ze dne 2. 1. 2025 žalobkyně žalované sdělila, že od předmětné úvěrové smlouvy odstupuje z důvodu jejího prodlení se splácením úvěru, vyzvala ji k okamžitému zaplacení dluhu, který vyčíslila v částce 58 661,34 Kč, a současně ji upozornila na hrozící soudní vymáhání dluhu. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 vyzvala žalobkyně, resp. tak jejím jménem učinil její zástupce, žalovanou k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 59 012,69 Kč ve lhůtě sedmi dnů, a upozornila ji, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalované dne 5. 5. 2025, což je patrné z potvrzení o podání zásilky k poštovní přepravě.6. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 8. 11. 2023 žalobkyně a žalovaná, která přitom nevystupovala – na rozdíl od žalobkyně – jako podnikatelka (ani v rámci samostatného výkonu svého povolání), uzavřely písemnou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalované dne 13. 11. 2023 poskytla (resp. žalovaná tohoto dne čerpala) peněžní prostředky ve výši 13 990 Kč. Dále, dne 24. 6. 2024, žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 45 619,02 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni splácet měsíčními splátkami, což však řádně a včas nečinila a žalobkyni zaplatila celkem jen částku 13 504 Kč. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovanou vyzvala k zaplacení celého dluhu dopisem z 2. 1. 2025. Před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně náležitě nezjišťovala (neověřila), zda je žalovaná schopna budoucí úvěr splácet (a splatit).7. Po právní stránce soud poměr mezi žalobkyní a žalovanou, jenž byl založen písemnou smlouvou ze dne 8. 11. 2023, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání).8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ).10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 věta první a druhá ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-6